POLITEENS

Řešení stavu vysokého, ale i středního a zřejmě i základního školství, vyřeší jediné. Trh. Dejme školám opravdovou autonomii. Ať se nabídnou na trhu školství. Budou tak podrobeni poptávce, která bude odrážet preference potenciálních studentů.

V Poslanecké sněmovně se pravděpodobně bude projednávat zákon, podle něhož by lyžaři museli povinně nosit ochranné přilby. Zákon by pamatoval i na cyklisty, jimž by přikázal používání přilby i mimo veřejné komunikace. Autorem návrhu je poslanec Rudolf Chlad (TOP 09), jenž působil řadu let jako náčelník Horské služby ČR. „Vážné úrazy, kdy helma pomůže, jsou argumentačně velice silné,“ říká poslanec pro MF Dnes (4.4.2011). A deník nezapomíná připojit přesvědčivé statistiky: u nás se na horách každý rok zraní osm tisíc lidí, z nichž přes tisíc představuje zranění hlavy, mezi nimi i s následkem smrti.

Asi každý, kdo se na nějakém stupni vzdělání setkal s předmětem alespoň vzdáleně se dotýkajícím veřejné správy, byl poučen, že jeden z hlavních důvodů existence státu je tržní selhání. Stát prý musí napravovat údajné chyby, jež na trhu bez jeho asistence vznikají. Bez dozoru všemocného státu, o němž se tak nějak navíc předpokládá, že kromě své všemocnosti je i vševědoucí, by prý trh nemohl fungovat a v žádném případě by nemohl plnit svou společenskou funkci.

Je to již mnoho desetiletí, co je v našich končinách zavedeno povinné sociální (tj. i důchodové a nemocenské) a zdravotní pojištění. Pro zavedení těchto pojištění byly důležité zejména roky 1888-9. V roce 1888 začal platit zákon o povinném úrazovém pojištění (přijat 1887) a o rok později zákon o nemocenském pojištění (přijat 1888). Mimochodem, tyto zákony byly přijaty za konzervativní vlády premiéra E. Taaffeho, která se tak snažila reagovat na vzrůstající socialistické hnutí. Tato povinná pojištění se však nevztahovala na zemědělské, lesní a domácí dělnictvo. Již však dříve – od roku 1860 – nařizoval živnostenský zákon (přijat 1859) podnikatelům: „…zakládat pokladny v závodech továrního typu a v provozech s nebezpečným povoláním.“

Chování politiků dovedlo eurozónu na pokraj krachu, nicméně je dobré si povšimnout „měnového“ systému, mechanismu, který politikům umožnil eurozónu do této situace dovést. V politicky korektních diskuzích o eurozóně o tomto aspektu v podstatě není slyšet, je jím systém nekryté inflační měny, jakou je (i) euro. Dovolím si učinit pokus tento deficit částečně splatit alespoň krátkou poznámkou.