Ekonomický nepravidelník III. – Nezaměstnanost: příčiny a dopady

Nezaměstnanost je název pro něco, co ve své podstatě spojuje velké množství socioekonomických jevů. Patří sem demografická situace, situace hospodářská, dále ochota lidí cestovat za prací nebo celková vzdělanost společnosti. Nezaměstnanost, a to zejména vysoká, je společensky nežádoucí jev.  Lidé dlouhodobě nezaměstnaní si odvyknou na práci, odvyknou si na povinnosti, stávají se závislí na pomoci od státu a ztrácí motivaci se svým stavem něco dělat.

Dlouhodobá nezaměstnanost vede ke zhoršování fyzického i psychického zdraví, vede k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevražd. V legendárním seriálu Jistě, pane premiére se tajemník úřadu vlády prořekne, že vláda si může dovolit jen takovou nezaměstnanost, jako je schopna zaplatit na sociálních dávkách. Nakolik je toto tvrzení pravdivé?

Nezaměstnanost a její dopady na hospodářství.

Rozlišujeme tři základní typy nezaměstnanosti: frikční, cyklickou a strukturální. Frikční nezaměstnanost existuje vždy za každé situace a nedá se vymýtit. Vzniká v důsledku toho, že lidé opouští a střídají své zaměstnání, takže vždy je někdo nezaměstnaný. Z toho vyplývá, že NEEXISTUJE NULOVÁ NEZAMĚSTNANOST!! Existuje možná teoreticky v učebnicích, v praktickém životě je nereálná.

Dalším typem je nezaměstnanost strukturální, to do češtiny přeloženo znamená nezaměstnanost v nějakém odvětví. Jako příklad lze uvést odvětví těžkého průmyslu. Po transformaci českého hospodářství po roce 1989 a odklonu orientace od těžkého zpracovatelského průmyslu se objevila vysoká strukturální nezaměstnanost v bývalých baštách průmyslu, například na Ostravsku.

Třetím typem nezaměstnanosti, jejíž dopady sledujeme v současné době je nezaměstnanost cyklická. Ta je úzce spojena s vývojem hospodářského cyklu. Zde se hodí zmínit Okunův zákon. Ten nám říká, že vzroste-li ekonomika o dvě procenta, sníží se nezaměstnanost o jedno procento. Tento zákon se dá samozřejmě aplikovat i naopak – při propadu hospodářství o dvě procenta se nezaměstnanost zvýší o procento. V době expanze, tj. hospodářského růstu, je tak nezaměstnanost na nízké úrovni. Toho jsme byli svědky ještě před pár lety, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala kolem pěti procent. V době poklesu hospodářství, což zažíváme v současnosti je nezaměstnanost vysoká. Současná nezaměstnanost je NEZAMĚSTNANOST CYKLICKÁ a po oživení ekonomiky se její míra opět vrátí na nízkou úroveň.

Závěrem se zmíním o dopadu nezaměstnanosti na hospodaření státu. Vysokou nezaměstnanosti je stát „potrestán“ prakticky dvakrát. Na jedné straně musí nezaměstnaným vyplácet podporu v nezaměstnanosti, na druhou stranu státu ubudou příjmy z daní z příjmů a z příjmů ze sociálního a zdravotního pojištění, které je zaměstnanec povinen odvádět. Z toho je patrné, že financování vysoké nezaměstnanosti je trvale neudržitelné a stát má snahu se tohoto stavu zbavit. Každá strana má vlastní recept jak se s nezaměstnaností vypořádat. Některé z nich mají smysl, některé vůbec, některé řeší problém krátkodobě a některé koncepčně dlouhodobě. O tom ale až v dalším článku.

Jak byste nezaměstnanost řešili vy? Má smysl vytvářet pracovní místa státem, čili za cenu vyššího zadlužení? A jak se díváte například na minimální mzdu? Chrání opravdu zaměstnance?

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply