Britská města hoří, rodiče odjeli na dovolenou?!

Když jsem před nedávnem navštívil Londýn, skutečně jsem se setkal s pověstnou britskou disciplínou a morálkou. Na přechodu se skutečně šlo, až když se rozsvítil zelený panáček, auta dávala přednost chodcům. Zkrátka všude panoval řád a člověk se mohl spolehnout na to, že se jen tak nějaká anarchie v tomto městě nemůže objevit. Nyní, při sledování záběrů z hlavního města a už i několika dalších měst, jsem zděšen.

 

Ani ne tak z toho, že některé čtvrti Londýna jsou poničené vlnou anarchistického násilí a řádění, spíše mě děsí průměrný věk těchto grázlíků, zlodějíčků. Podle médií dosahují v průměru maximálně věku 20let. Ostatně to vyplývá i z policejních statistik, poněvadž bylo zatčeno již více než tisíc občanů. To snad není možné, jestliže jsou to teenageři, pubertální dorostenci, tak přece ve většině musí bydlet u svých rodičů, nebo jsou jimi na koleji podporovaní atd., kde jsou jejich rodiče?

 

Situace v Londýně už nemá absolutně nic společného se zastřelením člena gangu a recidivisty, který byl smrtelně raněn při  policejním zásahu. Současná situace je pouze organizovaným násilím, jež nemá objektivního důvodu. Podle útočníků se jedná o pomstu policii, za to, že má policie údajně obtěžovat občany s každodenními malichernostmi. Prohlašují, přitom mají na obličeji temné brýle a šátky krytý obličej, že se jedná o způsob, jakým vyjadřují svou svobodu.

 

Takovýto postoj a projev je ovšem nutné odmítnout. Pokud se jedná o protest proti policejním pravomocem, pak se ptám, jak s tím souvisejí výkladní skříně živnostníků v Tottenhamu? Nijak. Britští policisté a zejména politici byli vždy velmi opatrní při používání donucovacích prostředků. Rozhodnutí nasadit vodní děla a gumové projektily až nyní svědčí o tom, že britská policie rozhodně není krvežíznivá instituce, která by se vyžívala v mučení či ponižování.

 

Ministerský předseda David Cameron spolu s Nickem Cleggem zareagovali přesně tak, jak zareagovat měli. Vyzvat ke klidu, ujistit veřejnost, že britská policie celou situaci stále pevně drží pod kontrolou a zvládne ji. Zároveň bylo velmi rozumné oznámit, i ústy představitelů policie, že se jedná o kriminální činy, které budou po zásluze potrestány. Daleko nejhorší následky tohoto iracionálního řádění jsou mrtví, podle posledních zpráv jsou již čtyři.

 

Zkrátka se mládež v Británii utrhla ze řetězu, je třeba ji „nafackovat“, aby se zase uklidnila a vrátila do kolejí pořádku a řádu. A ačkoliv se bude mezi nimi mluvit o volnomyšlenkářství, nelze rezignovat na všechna pravidla a žít si dle postoje „můžu si dělat, co chci“, to zkrátka není možné. Británie se rozhodně a v žádném případě nenachází v politické krizi, není v krizi, kdy by stála na pokraji krachu státního zřízení.

 

Půjde jisto jistě o jakýsi prvek krize sociální identity, krizi výchovy a role rodiny a rodičů v 21. století. Kdyby se něco podobného, nedej bože, stalo u nás, pak by se ze strany účastníků rabování, vypalování atd. stali pachatelé trestných činů jako krádež, poškození cizí věci, neoprávněné užití cizí věci atd. Jejich potrestání by následovalo velice rychle. Totiž pachatelé trestných činů chycení při činu nebo bezprostředně po něm, a to těch činů, jež projednává v prvním stupni soud okresní, kde hrozí maximální sazba trestu odnětí svobody tři roky, může následovat zkrácené přípravné řízení a zjednodušené řízení soudní.

 

Jinak řečeno během třech dní se může pachatel ocitnout ve výkonu trestu. Rovněž britské pojišťovny nebudou příliš nadšené z hromadného vyplácení pojistného plnění za zničené vybavení, rozbité výlohy, shořelé automobily atd. V každém případě toto násilí musí okamžitě skončit a to jasným a rozhodným zásahem policie, která na ulicích prokáže, že řád ještě není poražen.

Bc. Marek Ouředník

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply