Je politika věc veřejná?

Tato otázka je jistě dosti kontroverzní a každý má bezesporu právo rozhodovat okolnostech, které se daného jedince dotýkají. Člověka je potřeba vnímat dosti rezervovaně, jelikož jeho rozhodovací rádius je omezen na to, co může chtít. Tato omezenost je ještě omezující v tom, že člověk nemůže chtít, to co chce. V překladu je člověk omezen ve svém rozhodování na to co je pro něho dobré a nemůže pro sebe chtít něco špatného. Tato omezenost je jistě limitem, jenž většinu společnosti nechává klidnými, a tyto debaty o tomto tématu se odehrávají ve sféře minority, jež se nazývá akademická obec.

Je potřeba jednou za čas tuto minoritu vyslyšet a přijímat jejich kritická měřítka. A právě kritika je vlastností, jež chybí ve společnosti, jelikož prázdné přijímání informací i zpráv dělá voliče ve společnosti neschopnými výběru. Tato neschopnost se neomezuje na výběr svých zástupců v politice, ale i v samotných rodinách, které se zaplavují konzumním paradigmatem, jež se stává velkou hodnotou o které se dnes snad už ani nedá diskutovat, ale pouze dogmaticky přijímat.

Slovy J. P. Sartra, člověk se musí rozhodnout, jelikož i nečinnost je druh rozhodnutí. A právě takováto nutnost rozhodování staví člověka do pozice, ve které se musí rozhodnout a jelikož je jeho rozhodování omezeno na jeho blaho nemůžeme očekávat rozhodnutí, která by měla perspektivu nadindividuální. Co je pro člověka dobré je pojem dosti medializovaný a reklamou velmi rozšířený, ale jak poznáme co je pro člověka dobré, když o dané věci jedinec kriticky neuvažuje, ale je pouze zaslepen návalem prázdných hodnot vytvářený pouze za účelem spotřeby. Tato hodnota nemusí být jistě špatná, ale v případě, že je pouze slepě přijímána dostáváme více rizika než zisku. V mnoha médiích slýcháváme o potřebě ekonomické gramotnosti a jistě musíme, tento zaměř podpořit, ale je toto jediná gramotnost, která má být povinná? Musíme uvažovat o substancionální podstatě problému člověka a tj. kritika hodnot, které jsou nám předkládána a možnost výběru. Ona možnost musí být viditelná, jelikož skryté hodnoty jsou nám jen těžko dostupné a je zapotřebí vice kroků pro jejich nalezení a především jejich porozumění.

Politici jsou ovlivněni veřejným míněním více než kdo jiný a každé jejich rozhodnutí je pod drobnohledem a kriticky hodnoceno měřítkem naší subjektivity. Je tedy možné, aby politik podpořil nějakou ideu, která se příčí společnosti? Tato idea může (ale také nemusí) být pomocí pro společnost, i když nebude široké veřejnosti na první pohled zřejmá její obsahová stránka a její důležitost.

Člověk musí konat, i když si není jistý, že koná dobro. Podpora takových projektů jako je např. neuroetika nikoho nezajímá, jelikož nepřináší žádný finanční prospěch, ale pouze kritizuje a analyzuje a chceme kritizovat prázdné hodnoty, na kterých stojí naše společnost?

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply