Důchodová nereforma počesku

duchodicVláda představila veřejnosti svůj návrh tzv. důchodové reformy. Ta spočívá především v možnosti vyvedení části důchodového pojištění z průběžného systému do systému kapitálového. Doprovodným opatřením, v současné době křehkého oživení ekonomiky zcela nepřijatelným, má být zvýšení daně z přidané hodnoty z deseti na dvacet procent. Zajímavostí je, že stát vybere díky takto zvýšené dani daleko víc, než bude potřebovat na aplikaci této reformy. Podle propočtů by měl stát tímto opatřením získat do své pokladny až šedesát miliard korun. Nikdo si nyní nemůže být jistý, ač se predikce objevují a vláda počítá až s padesátiprocentní účastí pojištěnců, kolik lidí na kapitálový systém přejde. V optimálním případě by důchodový systém přišel o deset miliard korun a než zvyšovat daně, bylo by vhodnější, kdyby vláda o tuto sumu snížila své výdaje. Vedle zefektivnění státní správy může receptem být zrušení příspěvků na současné důchodové připojištění, které by plánovaný systém pouze dublovalo.

Navrhovaná reforma je tak nevýrazná a mělká, že bude mít na důchodový systém dopad v lepším případě pouze neutrální. Prvotním důvodem je samotný fakt vyvedení peněz, tzv. opt-outu. Stávající návrh bude výhodný spíše pro bohatší část populace, jejichž příspěvky vypadnou z průběžného systému, a jeho problémy se tím ještě umocní. Zároveň zde platí pravidlo „3+2“, kdy k vyvedeným třem procentům z průběžného systému musí do systému fondového člověk přidat další dvě procenta ze svého.  O tyto dva procentní body se tak společně se zvýšenou sazbou daně z přidané hodnoty zvyšuje jeho daňové zatížení. Druhou věcí je samotná povinnost penzijních fondů nabídnout svým klientům konzervativní „důchodový“ fond, orientovaný pouze na české dluhopisy. Tím si vláda do budoucna šikovně vytváří poptávku po svých dluhopisech při příštích fiskálních orgiích.

Ve střednědobém horizontu se můžeme dostat do situace, kdy bude deficit důchodového systému financován dluhopisy prodaným právě těmto fondům a lidé si tak budou prakticky sami sobě půjčovat na důchod, což se od současné praxe nějak zvlášť neliší. V extrémním případě pokulhává i teze, že dluhopisové fondy jsou bezpečné fondy s jistým, ač konzervativním, výnosem. Pokud máte rychlé nohy, zkuste to tvrdit majitelům například řeckých dluhopisů.

Není pochyb o tom, že stav důchodových systémů nejen u nás je trvale neudržitelný, ovšem česká cesta je pouze kosmetickou úpravou. Nutno podotknout, že zavedení fondového systému dopadlo například v okolních zemích tragicky. V Polsku výkonnost fondů nepokrývá inflaci a fondy zaznamenávají enormně vysoké provozní náklady. Díky nižšímu odvodu do průběžného systému zákonitě v tomto systému peníze chybí a důsledkem tohoto pokusu o reformu tak bude pouze snížení státních penzí. V Maďarsku stejně jako na Slovensku dochází ke schodkům průběžných systémů a v prvně jmenované zemi jsou navíc výnosy z penzijních fondů nižší, než kolik by důchodci dostali od státu v době před reformou.

Kacířským, avšak z pohledu liberalismu ospravedlnitelným řešením by byl naprostý odklon od státem spravovaných důchodů k důrazu na odpovědnost za svoje stáří každého z nás.  To může být v praxi těžko proveditelné a politicky neprůchozí. Zkusme proto do tohoto přístupu implementovat paternalistický prvek státu. Po razantním snížení odvodů na důchodové pojištění, z dnešních dvaceti osmi procent například na třetinu, by byla lidem v důchodovém věku garantována důchodová dávka ve výši životního minima s možností soukromého dobrovolného zabezpečení. Druhým řešením je zavedení systému individuálních virtuálních účtu, jejichž systém úspěšně funguje ve Švédsku. Zavedení jednoho z těchto modelů v našich podmínkách by byla skutečná reforma, která by na jedné straně ulevila veřejným rozpočtům, na straně druhé zároveň i lidem v České republice. Ti by totiž v dlouhodobém předstihu znali výši svého budoucího důchodu a mohli by se podle toho zařídit.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply