Spin off firmy – za zemi konkurenceschopnější!

Česká vláda v červenci představila koncept zvyšování konkurenceschopnosti naší ekonomiky. To je v době, kdy Česká republika ztrácí konkurenceschopnost v rámci Evropy a Evropa v rámci světa, o to potěšujícím zjištěním, že je kabinet Petra Nečase kromě tupých škrtů schopen i koncepčnější činnosti. Kromě přínosných návrhů, jakými jsou podpora vzdělávání, budování infrastruktury nebo zeštíhlování a zefektivňování státní správy, se v materiálu objevuje i zavedení finanční ústavy ve jménu rozpočtové odpovědnosti země. Ač je to myšlenka bohulibá a správná, není úzkého vztahu mezi konkurenceschopností a státním deficitem, ačkoliv jeho škodlivost je nezpochybnitelná.

Současně je fiskální odpovědnost a její míra těžko definovatelná. Řešením není cesta slovenské premiérky Radičové, která hodlá odvozovat platy politiků od aktuálního vývoje růstu hrubého domácího produktu. Z podstaty fungování malých otevřených ekonomik, jakými Slovensko i Česko bezpochyby jsou, mají politici těchto zemí vliv na vývoj HDP naprosto minimální, ačkoliv mnoho z nich žije v opačné představě a zejména v dobách hojnosti se tento blud snaží vštěpit široké veřejnosti.

Že není cestou ani stanovování různých limitů je zřejmé například aktuálně na příkladu USA, kde se při špatném vývoji financí limit prostě zvýší a žádná hranice jako by nebyla. A nemusíme chodit ani tak daleko, je nezpochybnitelné, že značný podíl na dnešní dluhové krizi v Evropě má existence Maastrichtských kritérií, legalizujících jistou úroveň státních schodků, jejichž schopnost vymahatelnosti a vynutitelnosti se ovšem limitně blížila nule.

Řešením v tomto směru je orientace na transparentnost veřejných zakázek a tlumení korupčního prostředí na jedné straně, a odklon od populistické rozhazovačné politiky na straně druhé. Že snižování schodku nemusí jít v ruku v ruce s růstem konkurenceschopnosti lze ilustrovat i na současném „solárním“ problému.

Z hlediska konkurenceschopnosti českých podniků je pro stát výhodnější jít se „solárníky“ do arbitráží a případně zaplatit za jejich prohru, než nechat dopadnout hrozící extrémní zvýšení nákladů na energii na ekonomické subjekty.

Na počátku devadesátých let minulého století zažil Izrael ekonomický zázrak, který trvá dodnes. Ten je založen na vytvoření státního inovačního fondu, podpoře nových technologií a rizikového kapitálu. I proto je v Izraeli třicetkrát více investic rizikového kapitálu oproti evropskému průměru. A zatímco v Evropě vznikne ročně zhruba pět set technologických firem, jen v samotném Izraeli je to firem o dvě stě víc. Příčinou toho je zakládání a podpora tzv. spin-off firem, společností založených na spolupráci soukromého a veřejného sektoru.

I v našich podmínkách by se mohla rozšířit praxe vytváření těchto společenství soukromých firem například s univerzitami nebo výzkumnými ústavy, což by mělo na zvyšování inovativnosti českého prostředí pozitivní dopad. Společně s tím je klíčem k úspěchu na poli konkurenceschopnosti akcent na podporu komunikačních aktivit české vědy, mobility mezi akademickou a soukromou sférou a právě výše zmíněného rizikového kapitálu.

Zmíněné nástroje jsou součástí dlouhodobého procesu, nicméně neuškodí o nich diskutovat a nabízet alternativy. Konkurenceschopnost se ovšem dá posílit i v krátkodobějším měřítku, a to minimálním daňovým břemenem pro subjekty v ekonomice, přičemž v tomto směru se vláda vydává spíše opačným směrem, a flexibilní pracovním trhem, na kterém máme oproti západním zemím stále co dohánět.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply