Zrušme státní monopol na sociální systém!

Zaujal mne článek Michala Kašpárka na Finmagu o chystané inovaci u výplat některých sociálních dávek. Chápu jeho nesouhlas s těmi kartami a souhlasím s tím, že jde o drahou zbytečnost, která vede jen k buzeraci těch, kteří dávky pobírají. Řešení je jediné: zbavit se státního monopolu na sociální systém.

Lidé mají dostat karty (cosi jako platební karty), ze kterých budou čerpat sociální dávky. Kartami budou přímo platit.

Dle ministerstva to prý povede k menšímu zneužívání dávek a jejich větší kontrole.

Celý systém má však mnoho svých „ale“ – ale co když u vás na vesnici nebudou mít v krámku platební terminál? Ale má někdo právo kontrolovat vaši útratu? Ale nevede to spíše k cejchování těch, kteří berou sociální dávky? Ale, ale, ale… Ale kdo bude dodávat technologii? Ale nedopadne to jak s Opencard?

Souhlasím s Michalem Kašpárkem v tom, že je chystaný systém karet nedůstojný lidí (více v onom článku na Finmagu). Jde o ponížení lidí, kteří měli mnohdy velkou smůlu – a nyní budou mít i Velkého bratra.

Zrušme státní monopol

Celý problém je dnes však prakticky nevyřešitelný. Sociální systém je dle svých obhájců systém vyjadřující solidaritu a soucit s lidmi, kterým se nevede nejlépe. Kéž by tomu tak bylo!

Karty však rozkrývají pravou podstatu celého systému – nejde o systém „solidarity a soucitu“, ale o systém bachařského vynucování. Karty jsou jen vyrovnáním sil.

Na jedné straně jsou plátci, kteří prostě musí na sociální systém přispívat – stát hrozí sankcemi. Na druhé straně jsou příjemci, kteří mohou (nemusí) sociální dávky pobírat.

Na jedné straně stojí stát jako bachař s bičem v ruce, který na vás řve: „Plať!“ Na druhé straně jsou zas příjemci dávek, kteří dodnes onomu práskání bičem tleskali a sami se těšili jemného pohlazení – jako alespoň nějaké kompenzace za předchozí těžkosti.

Je tedy jasné, že pokud plátci nemohou práskání bičem zrušit, snaží se ho alespoň přenést i na příjemce. Bachař bere do ruky další bič a začíná práskat na všechny strany.

Ve skutečnosti není státní monopol na sociální systém monopolem solidarity a soucitu. Jde o státní monopol jako každý jiný – na jedné straně jde o krádež našich prostředků zkrze daně ve prospěch příjemců, na druhé straně jde o dělání bachaře chudým a nemocným. V pseudo-prospěch plátců.

Ona nutnost platit ukazuje na samotnou neefektivitu celého systému: musíte platit, protože nikdo by do státního systému zřejmě dobrovolně peníze nedal. Jde o vynucený státní monopol a já si jsem jist, že nebýt tohoto monopolu, existuje mnoho mnohem lepších cest, jak pomoci lidem v nouzi.

Systém nemorální

Je krádež etická? Je krádež správná? Není. Je morální dělat bachaře občanům? Kontrolovat, co jí, co nakupují, a komandovat jim život? Není. Je to neetické, nelidské, nehodné lidské důstojnosti. Nemorální.

Stát je jen jakýsi prostředek pro plnění cílů. Jakých cílů? Cílů politických.

Státní sociální monopol je tak pouze nástrojem politiků k uplácení voličů a zajišťování si voličských hlasů – a to z peněz nás všech. Je jedno, mluvíme-li o omezení monopolu či jeho rozšíření, vždy tím získáte něčí hlas.

Čím větší je přitom onen monopol, tím větší je zde prostor pro populisty, kteří budou hledat ultimátního viníka, který způsobuje vše zlé. Třeba ty „cigorky, které nepracují a za naše peníze nás otravují“. Čím větší je státní sociální monopol, tím větší je chuť hledat konečné řešení sociálních otázek. Je jedno, jde-li o konečné řešení fašistického (či nacionalistického) směru či směru reál-komunistického.

Sociální systém je tak pouze hračkou v rukou politiků. Skutečným cílem není lidem pomoci, naopak. Skutečným cílem je lidi rozeštvat, aby si populisté snáze získávali hlasy. Chudí a nemocní jsou – bohužel – pouze loutkami v této hře.

Neetický, nemorální systém nehodný lidské důstojnosti degradující lidské jedince na pouhé loutky a rozeštvávající společnost. Zdroj konfilktů. To je státní monopol na sociální systém. Houby solidarita.

Systém neefektivní

Sociální systém v rukou státu je – stejně jako každý jiný státní monopol – vysoce neefektivní. Koukněte se na České dráhy. Přijdou vám jako efektivní? I to je státní monopol a důvody neefektivity jsou u obou monopolů stejné.

Vemte si takové úřady práce (které považuji obecně za součást sociálního systému) – zbytečnější insitituce aby člověk pohledal. Jsou to úřady, které lidem hledají práci. Již dnes existují soukromé společnosti, které jsou mnohem úspěšnější v hledání zaměstnání. Na internetu je přitom systém fungující pro nezaměstnané v podstatě zadarmo.

I co se týče nezaměstnanosti a zdravotních rizik, existují mnohem efektivnější varianty – buď pojištění, které si nikdo nemusí platit, což je důvod, proč je ono pojištění efektivní (za míň peněz víc muziky), nebo skutečná solidarita mezi lidmi. Víte třeba, co kdysi dělaly odbory? Staraly se o své nezaměstnané členy.

Vedlejší důsledek neexistence onoho státního monopolu je ještě zajímavější – sociální systém ve své šíři tvoří nějakou část našeho rozpočtu. Ať už mluvíme o důchodech, zdravotnictví, sociálních dávkách a transferech všeho druhu, jde o to, že pokud by zde nebyly tyto drahé a neefektivní státní instituce, nebylo by je třeba z daní platit. Zlevnila by pracovní síla a snížily by se daně. Lidem by zbylo více peněz, měli by buď vyšší platy, nebo by byla větší nabídka pracovních míst. Ani jedno přeci není negativní efekt!

Netřeba hned rušit

Státní sociální systém však není třeba hned rušit – stačí jen zrušit de facto monopol. Stačí jen umožnit lidem vystoupit z onoho systému, dále do něj neplatit (tedy nemoci si ani nárokovat platby z toho systému) a nechat to dále žít vlastním životem.

Jsem přesvědčen, že časem by státní systém umřel na svoji vlastní neefektivitu. A jsem přesvědčen, že by nám ani nechyběl pro svoji neetičnost.

Otázka však je, jak by vypadaly poslední dny systému – ve chvíli, kdy by tento systém byl silně v deficitu, nebylo plátců a příjemci by dostávali již tak moc málo, by zřejmě politici využili své mocenské pozice a opět by státní monopol vytvořili – opět by vzali bič a spolu s ním by vás znovu přinutili do systému platit.

Jak tomuto zabránit, to skutečně nevím. Mohu pouze doufat, že soukromé organizace tvořící nový skutečně solidární a etický sociální systém by viděly onu hrozbu jejich vlastní likvidace a všemi silami by nakonec znovuvytvoření státního monopolu zabránily.

Začněme se k sobě chovat jako k lidem a prosím, zbavme se státního sociálního monopolu.

Foto: ceskatelevize.cz
Zdroj: http://www.mises.cz
You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply