Léčba českého zdravotnictví

lekarV těchto dnech měla v Česku kulminovat největší krize zdravotnictví za dobu své existence. V platnost měly k prvnímu březnu vejít žádosti o výpovědi přes tři a půl tisíce lékařů a české zdravotnictví se mělo pohybovat na okraji kolapsu. V poslední chvíli nakonec vláda podlehla vydírání Lékařské odborové komory, přidala lékařům dvě miliardy korun a zdravotní péče tak zůstala zachována na stejné úrovni.

Český zdravotní systém ovšem tyto dvě miliardy nespasí, i nadále se zmítá ve strukturálních problémech. Výdaje na zdravotní systém vzrostly například mezi roky 2000 a 2008 o více než osmdesát procent, přičemž růst HDP ve stejném období rostl o třetinu pomaleji. I přes enormní výdaje zůstává české zdravotnictví v některých ukazatelích za průměrem zemí OECD a peněz se v systému stále nedostává. České lékařství zaostává například v počtu jednotek magnetické rezonance nebo výpočetní tomografie v přepočtu na milion obyvatel. Stejně tak Česká republika nekopíruje trend snižování počtu lůžek akutní nemocniční péče a mezi zeměmi OECD je u nás počet těchto lůžek jeden z největších v přepočtu na tisíc obyvatel.

Reforma fungování českého zdravotnictví by se tak neměla již nadále odkládat, zvláště v dnešní době, kdy by její podoba mohla mít silnou podporu v rámci koalice. Prvním krokem by mělo být zjištění skutečného počtu lékařů, které můžeme najít v českých a moravských nemocnicích. V současnosti jejich stav přesně nikdo nezná, údaje Ministerstva zdravotnictví, Lékařské komory a mezinárodních organizací se liší o tisíce lékařů. Skončit by měl systém tarifních mzdových tabulek. Tento historický relikt demotivuje zaměstnance v celém veřejném sektoru, nejen ve zdravotnictví, a snižuje flexibilitu a míru rozhodování ředitelů zařízení ve své politice zaměstnávání. Stranou by neměla zůstat ani restrukturalizace sítě zdravotnických zařízení a snížení počtu lůžek akutní nemocniční péče. V neposlední řadě by součástí reformy mělo být navýšení spoluúčasti pacientů prostřednictvím definování standardů a nadstandardů, což je cesta k přivedení nových finančních prostředků do zdravotnictví.

Inspirací by mohl pro nás být zdravotnický systém v Singapuru. Ačkoliv jde do singapurského zdravotnictví v poměru k hrubému domácímu produktu pouze polovina finančních prostředků co v Česku, umisťuje se Singapur na předních příčkách různých indikátorů sestavených Světovou zdravotnickou organizací. Země dosahuje druhé nejnižší dětské úmrtnosti na světě a očekáváná délka dožití v zemi při narození je sedmdesát tři let, o tři roky více než u nás. Důvodem je samozřejmě efektivní fungování a financování zdravotního systému, o čemž se nám v našich zeměpisných šířkách může prozatím nechat jenom zdát. Významným faktorem je také racionalizace užívání lékařské péče díky vysoké a přímé spoluúčasti pacientů. Ti si po celý svůj život ukládají peníze na svoje zdravotní účty a z nich dofinancovávají náklady na léčbu. Vedle toho existuje speciální pojištění na nákladné zdravotnické úkony, protože i u těch existuje spoluúčast. Tyto a další aspekty vedou k tomu, že singapurské zdravotnictví není, na rozdíl od toho našeho, náchylné k úplatkářství a ke korupci.

Současná vláda se nazývá proreformní a protikorupční a naše země potřebuje reformy všech oblastí veřejné správy jako nic jiného. Doufejme tedy, že se ve zdravotnictví dočkáme skutečné reformy, ne jen kosmetické úpravy, jako v případě reformy důchodové, nebo teoretické podoby v textu koaliční smlouvy, jako v případě reforem jiných.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply