168 hodin české politiky – 40. týden

Po víkendu je tu opět naše týdenní shrnutí dění v české politice – 168 hodin české politiky 40. týdne. Ten se nesl v duchu tříštění české politické scény. Svůj odchod z ČSSD a založení strany nové představil Jiří Paroubek, rušno bylo i ve vládní ODS,  která vyměnila představitele ministerstva zemědělství. Aktuální dění glosuje Ondřej Hubatka.

Tříštění české politické scény

V těchto dnech se koná zatím jeden z největších přestupů tohoto volebního období. Bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek opouští svou alma mater a zakládá novou politickou stranu. I přesto, že vystoupil z ČSSD, za kterou byl zvolen do Poslanecké sněmovny, zůstává zatím nezařazeným poslancem. I za to sklízí kritiku, protože poté, co vystoupil z ČSSD, měl podle některých složit mandát. Je mu předhazováno, že se sám stal přeběhlíkem, které kritizoval. Na jeho obranu to není tak docela pravda, i když trvání na ponechání si mandátu je zpochybňováno.

Jiří Paroubek hrál do poslední chvíle dvojí hru. Na jednu stranu vyjednával o vstupu do národních socialistů (ČSNS 2005) a zároveň s tím pracoval na programu a projektu své vlastní strany. Poté, co jeho vstup do ČSNS 2005 měl první zádrhel v podobě tehdejšího předsedy ČSNS 2005 pana Janka, který vstup Paroubka odmítal, už to vypadalo, že bude solitérem se svým novým subjektem.

Nakonec ČSNS 2005 svého předsedu Janka obětovala (vyloučila), aby mohl Paroubek do strany vstoupit. Celá situace skončila na první pohled kompromisem, nicméně pro Paroubka dlouhodobě výhodně. Jiří Paroubek skutečně založil vlastní stranu, Národní socialisté – levice 21. století (LEV 21) a čeká jen na schválení stanov ministerstvem vnitra. Kompromis spočívá v tom, že LEV 21 se spojí, sfúzuje s ČSNS 2005. Detaily nejsou zatím ani pro jednu stranu dané. Každopádně se stal mužem číslo jedna strany. Z ČSNS 2005 si převezmu tu část členské základny, která mu bude loajální.

Co na to ČSSD? Dlouho se snažila Jiřího Paroubka přemluvit, aby sociální demokracii neopouštěl. Nebylo to z důvodu, že by v něm viděla politika tahouna. ČSSD ví, že s odchodem Paroubka do další levicové konkurence přijde ČSSD o další část hlasů, tak jak to bylo u SPOZ – Zemanovců, strany také bývalého premiéra a předsedy ČSSD Miloše Zemana.

Levicový volič totiž neměl do nedávna moc na výběr, co se týče odevzdání svého hlasu relevantní straně. Na levici tady byla ČSSD a KSČM. A pokud z logických důvodů nechtěl volit komunisty, tak zbývali jen sociální demokraté. Česká levice byla koncentrovaná.

Před posledními parlamentními volbami vznikla další demokratická levicová alternativa v podobě SPOZ – Zemanovci, kteří při posledních volbách získali 4,3% hlasů. Dá se předpokládat, že velká část těchto hlasů byla přebrána právě ČSSD. Vezmeme-li to zjednodušeně. Tyto 4% potencionálních hlasů jsou natolik významné, že mohou jednoduše změnit výsledek rozložení sil ve sněmovně

S příchodem LEV 21 Jiřího Paroubka vznikne na české levici další alternativní strana, další konkurence, která zajisté odebere další část hlasů ČSSD a oslabí ji. Pro ČSSD bude hodně těžké si udržet dostatečně silnou podporu, protože nyní neprobíhá jenom klasický boj pravice – levice. Je tu i boj mezi levicovými stranami.

Dva se perou, třetí se směje. Z roztříštěnosti levice může mít radost pravice. Nicméně ona samotná prochází něčím podobným. Pravice se rozmělňuje na ODS, TOP 09, KDU-ČSL, VV, Zelené a další strany. Nemůžeme ani vyloučit založení dalšího pravicového subjektu. Dokonce to je velice pravděpodobné.

ČSSD se vytvořil nový rival a zachránce v jednom. Kámen úrazu je, že ČSSD nemá příležitost vytvořit většinovou koalici na levici. Jediní potencionální partneři jsou komunisté. Ale to je pro ČSSD hned z několika důvodů neschůdná cesta. Za předpokladu, že by se do Poslanecké sněmovny LEV 21 probojoval, tak ČSSD konečně získá koaličního partnera, se kterým může uzavřít koalici. To ji může zachránit od menšinové vlády, nebo dokonce od statutu opoziční strany.

Premiér nechal odvolat spolustraníka Fuksu z ministerstva zemědělství

Nečekaně a bez jakýchkoliv indicií nechal premiér Nečas odvolat ministra zemědělství Ivana Fuksu za ODS. Na jeho místo dosadil logicky nového spolustraníka Petra Bendla, který je znám jako dlouhodobý hejtman Středočeského kraje.

Petr Bendl je velice obratný a ostřílený politik, který dokáže velice pragmaticky přesouvat svoji podporu k aktuálním lídrům své strany, aby z toho měl co největší prospěch. I tímto způsobem se stal ministrem dopravy. Tím byl ale velice krátce, pouhé čtyři měsíce, dokud nepadla Topolánkova vláda.

Stejným citem pro přesouvání své loajality dosáhl i nynějšího křesla ministra zemědělství. Byl to taktický tah i od premiéra Nečase, který si touto politikou upevňuje svoji podporu a šikuje své zastánce na velice blízký volební kongres ODS, kde bude obhajovat post předsedy strany.

Zda za odvoláním již bývalého ministra Fuksy stojí pouze vnitrostranický boj se určit nedá. To, že Fuksa nepatřil mezi podporovatele Nečase, ale spíše Petra Tluchoře, se vědělo. Právě Tluchoř stojí jako kritik Nečase ve vlivném Středočeském kraji.

Oficiální důvod odvolání Fuksy byla premiérova dlouhodobá nespokojenost s jeho prací na ministerstvu. Jeho údajné chyby a pasivita při jednání vlády.  Jsou to důvody, které jistě mohou být tou hlavní příčinou odvolání, kterou premiér využil a jak se říká, zabil dvě mouchy jednou ranou. Nicméně tento důvod se nedá vyvrátit ani potvrdit, dokonce ani dokázat.

Můžeme tedy zůstat u spekulací, co bylo hlavní motivací u těchto ministerských škatulat. Každopádně je nutné dodat, že premiér má na ministerské změny právo a pravomoci a změny na ministerských postech se dějí zcela běžně ve všech demokraciích. Svým způsobem to působí jako motivátor pro ostatní ministry.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply