Ekonomický nepravidelník I. – Měnové války

menovavalkaVálky provázejí lidstvo od jeho samotných počátků. Fenoménem současnosti s hrozbou do budoucna jsou takzvané měnové války. Měnovou válkou se rozumí situace, ve které centrální banky nebo vlády jednotlivých zemí cíleně oslabují svou měnu s cílem dosažení vyšší cenové konkurenceschopnosti své ekonomiky. Posilující měna činí domácí výrobky dražšími na zahraničních trzích a tím snižuje množství exportu, proto se jí vlády snaží uměle oslabit za účelem podpory domácích vývozců v současné pokrizové době.

Nástrojem měnové války je intervence centrální banky na devizových trzích formou nákupu zahraniční měny za měnu domácí, což vyvolá kýžené oslabení domácí měny. Další možností je snížení úrokových sazeb, vedoucí přes odliv zahraničních investic opět k cílené depreciaci. Oslabení měny můžeme dosáhnout i méně standartními opatřeními, například eufemisticky nazvaným kvantitativním uvolněním měnové politiky, jehož podstatou je nákup domácích státních dluhopisů centrální bankou s následnou emisí nových peněz do ekonomiky spojenou s poklesem úrokové míry.

V souvislosti s měnovými válkami se nyní nejčastěji hovoří o „souboji“ Spojených států a Číny. Podle údajů světových organizací udržuje Čína několik posledních let svou měnu podhodnocenou až o čtyřicet procent. Po „zflexibilnění“ svého směnného kurzu v létě loňského roku posílil čínský jüan oproti dolaru o slabá čtyři procenta. Toto pomalé zhodnocování obhajuje čínská vláda tím, že dává možnost svým exportérům se apreciaci měny přizpůsobit a tím zároveň brání sociálním šokům v zemi. Na druhé straně Tichého oceánu se mezitím proti této monetární politice bouří podráždění politici i průmyslníci ve Spojených státech, kteří za ní vidí příčinu zanikání pracovních míst a stagnace exportu svojí země. Dlužno podotknout, že by měli být spíš podrážděni svou nedávnou minulostí neprůhledných bank a realitních spekulací, která má na současný stav amerického hospodářství daleko větší vliv než čínské měnové intervence, jakkoliv jsou nezpochybnitelně škodlivé.

Američané jsou přesvědčeni, že zachovávání uměle nízkého kurzu čínské měny jde na úkor jejich pracovních míst a toto přesvědčení má své teoretické opodstatnění. Silnější jüan by zlevnil americké zboží a to by Číňany motivovalo k větší poptávce po něm. Jako druhý argument zaznívá předpoklad, že by silnější čínská měna zdražila pracovní náklady ve své zemi a americké firmy by sem přestaly stěhovat své pracovní místa a vytvářely je ve „státech“. Po získání reálných údajů se ovšem obě teorie ukazují v praxi jako liché. První tezi lze vyvrátit krátkým exkurzem do historie, kdy ačkoliv v letech 2005 až 2008 posílil jüan oproti dolaru o pětinu, byl americký dovoz totožný s předchozím obdobím, kdy k apreciaci měny nedošlo. Důvodem je skutečnost, že většinu exportu amerického zboží do Číny tvoří specializované zboží s velkou přidanou hodnotou, u nichž je cena pouze jedním z mnoha klíčových faktorů. Druhou tezi lze odmítnout argumentem, že vyšší pracovní náklady v Číně by sice omezily tvorbu amerických pracovních míst, ty by ovšem byly relokovány do okolních zemí, kde jsou tyto náklady daleko nižší.

Američtí představitelé tak vytrvale kritizují své čínské protějšky za ovlivňování měny ale sama americká vláda znehodnocuje kurz dolaru tiskem nových dolarů. Přes to přese všechno čínská monetární politika deformuje světovou ekonomiku a jde o celosvětový problém týkající se všech zemí stejně tak jako USA. Eskalace této zdánlivě vzdálené situace by totiž měla za následek pokračování současné apreciace eura s následným posilováním české koruny. Důsledkem měnových válek tak může být i zpomalení růstu české ekonomiky.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply