168 hodin české politiky – 43. týden

Po prodlouženém dušičkovém víkendu je tu opět pondělí a s ním i pravidelný seriál shrnutí největších politických událostí posledních dní v České republice. Tentokrát se zaměříme na postavu Andreje Babiše a hrozící blížící se mezinárodní ostudu pro Českou republiku. Komentuje Ondřej Hubatka:

 

Další strana v „boji“ proti korupci

Andrej Babiš, jeden z nejbohatších Čechů, nedávno veřejně v mediích vystoupil jako kritik stavu české politiky. Lamentuje nad rozbujelou korupcí a úplatkářstvím. V době, kdy s Babišem vyšly rozhovory v největších denících, mnohé napadlo, jestli si tím nevytváří povědomí a pozitivní PR jako přípravu pro vstup do politiky. A opravdu, zanedlouho na to založil občanské sdružení Akce nespokojených občanů (ANO 2011). Hezky popisuje to bahno, ve kterém se pohybujeme a působí jako ten, který je ochoten se obětovat a tuto situaci začít měnit. Nejdříve si Andreje Babiše představíme.

Jako syn vysokého komunistického představitele studoval gymnázium v Ženevě, a poté studoval VŠ v Bratislavě. V minulém režimu byl agentem StB, poté pracoval ve velkém podniku, kde po rozpadu federace založil českou pobočku, která se nyní jmenuje Agrofert. Pod tuto společnost patří několik značek s více jak 20 000 zaměstnanci. Byl zapleten do machinací v kauze Čepro, byl vyšetřován policií, ale samozřejmě se nic neprokázalo.

Inu, je to správný altruista. Jeho devizou je zajisté, že se pohybuje nebo pohyboval v nejtemnějších částech byznysu a ví, jak to chodí. To se muže v boji za lepší systém hodit, ale opravdu jen za předpokladu upřímné snahy o obecné blaho. Zde se může konfrontovat s nařčením, že jde do politiky z důvodu dalšího získávání kontaktů a následného penězovodu, respektive získání větší moci, kterou může využít ve svém podnikání.

Jestli nakonec stranu založí nebo ne jisté není. Zatím tomu vše nasvědčuje a založení politického subjektu nevyloučil. S majetkem odhadujícím se na 25 miliard nebude nouze o financování případné politické iniciativy. Můžeme předpokládat, že jako potencionální politický subjekt se nebude ideologicky vymezovat a programový úděl strany bude omezen na předchozí protikorupční proklamace. Můžeme se těšit, jaká známá tvář se k Babišově iniciativě připojí, protože na One-man-show je Babiš příliš neznámý a ne zrovna důvěryhodný člověk.

 

 

 

Slavná česká výjimka z Lisabonské smlouvy

 

Jsou to dva roky, co jsme byli evropští. Český prezident, Václav Klaus, odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu i přesto, že byla schválena občany zvolenými Poslaneckou sněmovnou a ukládala mu tak ústava ČR. Podmiňoval si podpis Lisabonské smlouvy stálou výjimkou z listiny základních práv a svobod a to z údajného rizika prolomení Benešových dekretů. Všichni právníci, akademici i neakademici, největší odborníci na evropské právo jedním hlasem řikali, že prolomení právně není možné a právě lisabonská listina základních práv nám toto zaručuje. To prezident Klaus ignoroval a jako jediný stát Evropy jsme paličatě zdržovali celý proces přijetí.

Už tehdy bylo jasné, že Klausovi o výjimku nejde, protože jediné riziko pro nás znamená právě vyjmutí z listiny základních práv a svobod v Lisabonské smlouvě. Z Klausovy strany to je mocenský politický tah, kdy si chce urvat vliv na zahraniční politiku.

Nicméně celá Evropská unie se sešla a výjimku, kterou jsme si vyjednali, uznala a Lisabonská smlouva byla přijata. A dnes, kdy se rozhoduje o přijetí Chorvatska a schválení výjimky v Senátu, se začíná schylovat k mezinárodní ostudě.

V Senátu je dnes levicová opoziční většina a pravicové většině v Poslanecké sněmovně hrozí, že výjimka nebude Senátem schválena. Byla by to obrovská ostuda, protože celá Evropská unie se sešla, aby nám byla udělena výjimka, a nakonec si ji my sami odmítneme. Vrcholně trapné a poškozující náš obraz v zahraničí. Premiér Nečas chtěl tedy spojit hlasování o výjimce společně s přístupovou smlouvou Chorvatska (musí se vyjádřit všechny členské země).  To by znamenalo de facto přijetí výjimky, protože je nepředstavitelné, že by kvůli nám a bez jakéhokoliv důvodu, zabránili vstupu Chorvatska do EU. Nyní se ukázalo, že spojení hlasování o výjimce s přijetím Chorvatska nelze, takže jsme opět u původního problému a vážně nám hrozí mezinárodní trapas, kterému dal vzniknou náš mocnář, jenž byl motivován svým egem.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply