168 hodin české politiky – 44. týden

S příchodem nového pracovního týdne je tu opět naše pravidelné ohlédnutí za politickým dění v Česku týdne minulého 168 hodiny české politiky. Tentokrát se komentátor Ondřej Hubatka zaměří na průběh vládních reforem a jejich vnímání obyvateli a politickou budoucnost prezidenta Václava Klause.

Reformy, které lidé nechtějí

Většina obyvatel si uvědomuje potřebu reforem. Nynější, samozvaně proreformní vláda, získala mandát, aby prováděla potřebné reformy od zdravotnictví až po občanský zákoník.

Podle průzkumu společnosti STEM lidé opravdu akceptovali fakt potřeby reforem. Zhruba 75% respondentů odpovědělo kladně na otázku, jestli je potřeba v příštích letech provést reformy. Rozpor je v názoru na podobu reforem. To, jak jsou reformy nastaveny teď, vadí 69% respondentů. Z hodnot je patrné, že lidé uznali potřebu reforem, ale už nedomysleli, že reformy, které reagují na nynější ekonomickou a demografickou situaci, znamenají určité oběti.

Co tvoří rozpor mezi uznáním potřeby reforem a pak jejich implementací? Možností je několik. Může to být částečně v naivní představě některých voličů, kteří čekají, že se jich reformy v dnešní době přímo nedotknou anebo jen minimálně.

Nebo jsou lidé zaskočeni intenzitou a razancí reforem. Předvolební sliby a například program TOP 09 říkal, že bude potřeba škrtat, ale že nebude podporovat zvyšování daní. Nakonec to je právě ministr financí a místopředseda TOP 09, který musí být krocen koaličními partnery, aby nezvyšoval daně tak razantním způsobem, jakým navrhuje.

Je otázkou, zda jsou škrty a zvyšování daní v takovém měřítku nezbytně nutné. Česká republika vykazuje v různých formách dluhů hodnoty, které se pohybují mezi „Nejlepší 10“ Evropské unie. Stejně tak i dluh patří mezi ty nejnižší. Postupné snižování tendence zadlužovaní a konvergence k vyrovnaným rozpočtům je jistě potřeba a je to správná věc. Je ale nutné se za tímto cílem hnát navzdory všem okolnostem? V Portugalsku, kde je finanční a rozpočtová situace nesrovnatelně horší, nepřikročila vláda k tak velkým škrtům a snižování mezd ve statní správě jako v České republice. Můžeme si dovolit mít vyrovnaný rozpočet o rok, dva později. Naše finance to bez potíží zvládnou.  Naopak nesnižování veřejné poptávky se pozitivně promítne v dalších letech, na tom všem se shodují i ekonomové.

 

Spekulace o zapojení se Václava Klause do předvolebního klání

Kvůli chování prezidenta Václava Klause se vynořují spekulace o jeho možném vstupu do předvolebního boje.  Za zhruba rok a půl vyprší Klausovi jeho druhý a poslední prezidentský mandát a spekuluje se, co má dále v plánu. Od začátku svého druhého funkčního období vystupuje prezident aktivně jako komentátor zdejší  politiky, tím si nepřímo udržuje kontakt a určitý vliv v komorách parlamentu. Jeho spolupracovníci na Hradě a další názorově spřízněné duše fungují jako majáky a pokusní králíci toho, co česká společnost snese a jakou mají některé kontroverzní výroky podporu.

Prudká a konstantní kritika Evropské unie a konzervativní vystupování s důrazem na tradiční hodnoty působí jako vymezování se oproti ostatním pravicovým stranám. Výše zmínění kolegové pomocí svých excesů zjišťují, jak velký prostor je napravo od nynějších pravicových stran.

Další alternativou by mohl být vstup Klause do jedné z již fungujících stran. Nabízí se například Strana svobodných občanů Petra Macha, které před volbami projevil Klaus svoji důvěru a veřejně jí dal svou podporu. Stejně tak by sdílel mnohé se Suverenitou Jany Bobošíkové a i iniciativa D.O.S.T. by měla Klausovi co nabídnout. Vstup bývalého prezidenta a vysoce zkušeného politika do některé z těchto stran by se nesetkal s komplikacemi.

Na druhé straně je tady naprosto opačný názor, který představil politický analytik Jiří Pehe na diskuzi Klubu mladých politologů na akademické půdě Vysoké školy ekonomické. Podle něj se Václav Klaus podobných aktivit nezúčastní, protože by hrál vabank a mohl by více ztratit, než získat. Naráží na jeho politický vzestup z dlouholetého předsedy vlády, přes předsedu Poslanecké sněmovny až po prezidenta republiky. Pokud by se zapojil do podobné iniciativy a neuspěl (jako jeho tehdejší političtí vrstevníci), zažil by obrovský pád prestiže, jako velice úspěšný politik, který skončil svoji kariéru a aktivní politický život porážkou a neúspěchem ve volbách. Lépe řečeno, podobné iniciativy už neodpovídají jeho postavení a je si toho vědom.

Foto: http://thevreelandclinic.wordpress.com

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply