Jak zelené může být zelené auto?

zelenyautoJsou tzv. “zelená” nebo ekologická auta skutečně ekologická? Ne. Automobilky jen mistrně uchopili myšlenku greenwashingu a ruku v ruce s hysterií kolem tzv. globálního oteplování, emisí CO2 a kdovíčehoještě nám věší bulíky na nos. A co je horší, mnoho z nás ty bulíky nejen že nesetřese, ale dokonce je máme rádi. A přitom tu nejde o nic jiného, než prodat ještě a ještě více aut.

Tak nějak ne vlastní vinou jsme se ocitnuli v době, kdy by nás měla výše emisí našeho auta zajímat víc než to, kolik má kol. Automobilky se předhánějí ve vizích zelené budoucnosti a nízkoemisních technologií. Jen kdyby to celé nebylo tak nějak přinejmenším podezřelé. Nic totiž není takové, jak se na první pohled může jevit.

Když přijde na “zelené automobily”, možná zaregistrujeme, že nám nikdy není předkládána situace celistvě, ale jen její jednotlivé části, dovedně vytržené z kontextu. Vezměme si například elektromobily. O nich se oficiálně tvrdí, že jsou ekologické. Nepotřebují benzín a tudíž při spalování nevznikají emise, splodiny, smrad, atak dál. To je přeci úžasné! Řekne si kde kdo. Vezmeme-li ale zbytky rozumu do hrsti, naskýtá se kacířská myšlenka. Ta elektřina, na kterou budou ty elektromobily jezdit, se přeci sakra musí někde vyrobit. O téhle temné stránce pokrokové myšlenky elektromobilů se nikde moc nepíše ani nemluví. Kdyby se totiž o ní začalo mluvit a psát, vyšlo by najevo, že emise a splodiny by vycházely namísto z aut z elektráren (v případě elektráren jaderných bychom vypouštěli páru, a ukládali někam vyhořelé palivo). Řečeno jednoduše a stručně, elektřina pro elektromobily se musí vyrobit. A v současnosti nedokážeme elektřinu vyrobit ekologicky. Suma sumárum, elektromobil je v principu stejně ekologický jako jeho benzinový bráška. Říkáte, že to není pravda? Máte ji. Narozdíl od automobilů na fosilní paliva je totiž k provozu elektromobilu nutná baterie. A ne jedna jako v klasickém autě. Výroba ani likvidace bateriíí nejsou přiliš ekologické činnosti. Obsahují olovo, nikl, kadmium. Materiál se musí někde vytěžit, baterii někde vyrobit a až doslouží tak i někde (ekologicky) zlikvidovat. Baterie, jak známo, obsahují nebezpečné látky a jejich ekologická likvidace není vpravdě úplně ekologická. Opět suma sumárum tu máme oproti klasickému autu nevýhodu v nutnosti výroby extrémního množství baterií. Jinými slovy řečeno, dokud se nenaučíme ukládat elektřinu jiným způsobem než do technologicky relativně primitivních baterek, nebude elektromobil nikdy ekologický.

Jakýmsi mezičlánkem mezi konvenčním automobilem a elektromobilem byl hybrid. Hybridní automobily jsou ofiiciálně doporučovány protože jsou schopny pro část svého pohonu využívat elektřinu z baterií (viz výše). Jedná se o velmi složitá a nákladná zařízení, nicméně i do nich výrobci vkládají budoucnost a investice. Vzpomeňme na Hondu nebo Toyotu či její Lexus. Nicméně hlavní motivací pro nové majitele hybridních automobilů je spíše než jezdit ekologicky ukázat, jak je ekologičtí jsou jejich majitelé. Oblíbený anglický motoristický pořad TopGear nedávno uvedl, že tzv. ekologicky koncipovaný automobil vykázal větší spotřebu paliv, než neekologický bavorák. Jeremy Clarkson na závěr poznamenal, že chce-li být někdo “ekologický řidič” nezáleží čím, ale jak jezdí. Nato, aby člověk jezdil s větším ohledem nepotřebuje předraženou hybridní Toyotu, ale lehkou nohu na plynu a udržovaný motor.

Možná s námi budete souhlasit, že elektromobilům ani hybridním povozům by budoucnost patřit neměla. Alespoň ne z pohledu dnešní doby, kdy nedokážeme nic ekologického vyrobit protože jednoduše neumíme ekologicky vyrábět neumíme. Proto by měli (nejen) výrobci automobilů hledat ne cesty ekologického provozu, ale především ekologické výroby.

Ekologicky příznivé automobily stejně jako snižování emisí podporuje EU i vlády jednotlivých zemí světa. Jednak je to v módě, jednak jim ani nic jiného nezbývá. Ono totiž s výrobci automobilů to není snadné. Jsou to mocní hráči a díky tomu, že zaměstnávají statisíce lidí (většinou dělnických profesí) mají na vlády i EU mocnou páku – Zaměstnanost. Krásným důkazem byla nedávná tzv. krize, kdy některé země podlehly tlaku automobilek a zavedly tzv. šrotovné. (Jinak alarmující akt pokrytectví, kdy tzv. ekologická likvidace autovraků posloužila ještě větší produkci automobilů nových.) Po té hrozivé krizi automobilky hlasily (a hlásí) rekordní prodeje. Tenkrát automobilkám postačilo udělat bububu na vládní a evropské úředníky a bylo po jejich (zjednodušeně řečeno, samozřejmě). Z toho tedy vyplývá, že pokud se automobilky  rozhodnou jít cestou “ekologicky příznivých automobilů”, vlády a EU je v tom budou muset chtít podpořit.

Samotný provoz automobilu je v podstatě neškodným údobím mezi jeho výrobou a likvidací. Říkáme to proto, že výroba současných automobilů je činnost velmi neekologická. O tom není pochyb. Energie, materiály, montovny, lakovny, sklady, doprava. Obrovské fabriky, nekonečné šňůry kamionů, lodní kontejnery, letecká karga. O této stránce automobilového průmyslu se roněž příliš nemluví. O tom, jak se dopravují materiály do montoven v Turecku, Maďarsku, Číně a kdovíkam ještě jen tak v médiích nezavadíte. A přitom automobilový průmysl (tedy výroba) se podílí značným procentem na celkovém znečistění životního prostředí. Toho prostředí, které chtějí výrobci zlepšít. Paradox, neníliž pravda?

Stejně jako výroba je nepříliš ekologická i likvidace ojetých automobilů. Ponechme stranou problematiku jak přinutit majitele, aby vysloužilé automobily odevzdávali k ekologické likvidaci. Ve stručnosti se podívejme na to, jak se takový vysloužilý vůz likviduje. Každé auto je směsí různých materiálů. Kovy počínaje, přes provozní kapaliny až po čalounění, pryže. V ideálním případě by měly být všechny tyto části od sebe separovány a likvidovány / recyklovány samostatně. To by ale učinilo likvidaci tak nákladnou, že by se nevyplatila už vůbec. Proto se většinou vrak zbaví těch částí, které je možné dál zpeněžit a zbytek se sešrotuje. Ona ve skutečnosti tzv. ekologická likvidace autovraků není zas tak moc ekologická. Vlastně skoro vůbec. Ale díky za ni. A dobré je, že se na ni finančně podílejí i výrobci automobilů.

Řečeno jinak, kdyby EU a vlády jednotlivých zemí měly skutečně zájem na “čistějším životním prostředí”, nepodporovaly by výrobu automobilů, ale naopak se snažily o její omezení.

Výrobci automobilů nás v poslední době bombardují informacemi, jak ekologická vozítka pro nás mají, emise CO2 už se zdají důležitější, než počet sedadel. EU na oplátku výrobcům ukládá, kolik emisí smějí jejich výrobky do ovzduší vypustit (vztahuje se vždy na celý koncern, a logicky jen v Evropě). V této přátelské atmosféře mezi výrobci a předpisy uniká jeden závažný detail. Zatímco běžný spotřebitel se dost často zajímá o spotřebu a emise a možná se i na základě (mnohdy greenwashingu) těchto údajů o koupi nového vozidla rozhodne, osobní vozidla nejsou jedinými dopravními prostředky na silnicích. Je zde množství nákladních automobilů. Především kamionů, které dnes a denně ucpávají nejeden důležitý tah. Kamióny převážející české brambory do Polska a polské brambory do Čech, kamióny plné čínského haraburdí z přístavů a součástek pro montovny. Kamióny jako by v oficiálním světě, který je nám předkládán, neexistovaly. Zaznamenali jste někdy nějaké srovnání emisí, energetické náročnosti nebo likvidace kamiónů? Ostatně proč taky něčím takovým běžného člověka zatěžovat, že? Že takový Renault, Mercedes nebo Volvo vyrábí i kamiony (a nejspíš na nich vydělávají mnohdy více než na osobácích). Ono by to totiž mohlo narušit “ekologicky smýšlející image” těchto automobilek. Nebo zbytečnou předstíranou snahu vlád a EU o “čistější automobilové dopravě”.

Převzato z „http://trideniodpadu.cz“
Fotografie z „http://nazeleno.cz“
You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply