Nezaměstnanost jako překážka pro hospodářský rozvoj města Znojma

znojmoProblematika nezaměstnanosti se ve Znojmě v novodobé historii datuje od roku 1997, kdy míra nezaměstnaných obyvatel nabrala vzestupnou tendenci. Vrcholu dosáhla o devět později, to se míra zastavila na hodnotě bezmála šestnácti procent. Poté nastal obrat, způsobený především silnou konjunkturou národní ekonomiky a jejím následným přehříváním. Nynější situace opět posunuje nezaměstnanost dál a dál do dvouciferných hodnot, je ale pouze dočasná. Současný stav reflektuje globální dění a v okamžiku zotavení ekonomické situace u nás i ve světě dojde k opětovnému snížení této hodnoty. V našem článku si proto nebudeme všímat této cyklické nezaměstnanosti, ale zaměříme se na podstatu nezaměstnanosti přirozené a koncepci jejího řešení.

Rozhodujícími faktory pro zaměstnanost jsou vybudovaná dopravní infrastruktura, vzdělání, motivace podniků investovat a citlivě nastavená sociální politika. Hned u prvního bodu nastává v našem případě velký kámen úrazu. Kvalitní dopravní cesty jsou důležité jak pro případné investory z hlediska logistiky, tak pro samotné zaměstnance. Město Znojmo „prohrálo souboj“ o plánovaný silniční tah z Brna do Vídně, který mohl přilákat nejednoho investora. Také spojení na Prahu je nevyhovující a  investory spíše odradí. Případné dojíždění za prací do Brna vlakem znamená minimálně dvě hodiny
cesty, a tak se jediným plamínkem naděje zdá být právě končící rekonstrukce železnice do Vídně. Jak je kvalitní dopravní infrastruktura důležitá pro nezaměstnanost lze znázornit napřípadu Moravskokrumlovska, které těží z polohy blízké dálnicím D1 i D2.

Otázka vzdělání a následného zapracování absolventa do trhu práce hraje v této problematice minimálně stejnou roli. Pokud si absolvent nezíská hned po škole pracovní návyk a bude mu stačit žit ze státní podpory, do práce už ho nikdo nedostane. Řešením může být právě vznikající koncepce odborných praxí, která usnadňuje a pomáhá s praxemi studentů odborných učilišť a škol s podniky. Dále je potřeba ve Znojmě mít a udržovat kvalitní vysoké školy, které budou produkovat absolventy schopné lépe se adaptovat na trhu práce. Samozřejmou součástí by měla být možnost rekvalifikací.

Poslední dva faktory nejsou čistě v kompetenci města, ovšem dají se prosadit přes naše zástupce v Poslanecké sněmovně a Senátu. Jedná se o zlevnění pracovní síly a snížení nebo v lepším případě zrušení minimální mzdy na straně zaměstnavatelů, na straně zaměstnanců o snížení daní z příjmu a zefektivnění sociální politiky státu.

Zlevnění pracovní síly znamená snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění zaměstnavateli za zaměstnance. Minimální mzda vyvolává nedobrovolnou zaměstnanost a to zejména v málo kvalifikovaných profesích. Zákonná minimální mzda má největší dopad na právě výše zmíněné absolventy škol bez praxe. Jsou většinou zaměstnávání za nízkou nástupní mzdu, ale v případě vysoké minimální mzdy práci nezískají. Minimální mzda v žádném případě nepomáhá lidem s nízkými příjmy, jak se hodně lidí domnívá. Snížení těchto dvou nákladů vyvolá nabídku pracovních pozic a sníží nezaměstnanost.

Vyvarovat se naopak musíme daňových a jiných investičních pobídek, které jsou nesystémové, pokřivují pracovní trh a mají pouze krátkodobý efekt. Dochází tím navíc ke vzniku tzv. „Monoměst“. Život v takovém městě se soustředí na jednu továrnu, v níž pracuje většina obyvatel po celý život. Ale co dělat, když továrna zkrachuje? Stejně tak není řešením umělé vytváření pracovních pozic z prostředků rozpočtů obce.

V oblasti sociální politiky je nutné optimalizovat vydávání podpory v nezaměstnanosti a jiných sociálních dávek. Vysoké dávky zapříčiňují dobrovolnou nezaměstnanost, zvláště na Znojemsku, kde je nízká průměrná mzda.

Posledním bodem pořadím, nikoli však významem je snížení daně z příjmu fyzických osob, tzn. i živnostníků. Vysoké daně demotivují k aktivitě a trestají aktivitu a snahu. V moderní společnosti by měla být zdaněna spíše spotřeba než snaha.

Problematika nezaměstnanosti je vážným a ožehavým tématem a nezaměstnanost jako taková nejde nikdy zcela vymýtit. Ovšem v následujících týdnech a měsících je v souvislosti s opětovným oživením ekonomiky čas zeptat se, zda chceme s nezaměstnaností opravdu něco dělat, nebo si na zaměstnanost jenom hrát a dotovat ji z vlastních kapes.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply