Rwandský ekonomický úspěch: Jak volný trh pomáhá chudým Afričanům

Lidská společenství dokázala mnohokrát zvrátit vývoj a uspět po období jedovatých konfliktů a bezhlavého násilí. Rwanda je toho příkladem. Od brutální genocidy v roce 1994, kdy bylo zabito zhruba 20 procent rwandské populace, se politická a společenská situace stabilizovala a umožnila tak společně s protržními reformami udržitelnou ekonomickou expanzi v relativně mírumilovném prostředí.

Rwanda je malá vnitrozemská země Střední Afriky s populací okolo 11 milionů. Její dvě hlavní etnické skupiny – menšinoví Tutsi a většinoví Hutu – spolu soupeřili již předtím, než Belgičané převzali kontrolu nad touto zemí po první světové válce. (Rwanda získala nezávislost na Belgii v roce 1962.) Stálé společenské a etnické tření skončilo genocidou, která sebrala život 800 000 lidem, povětšinou Tutsiům.

V důsledku se v tomto roce ekonomika ostře propadla (okolo 50 %), ale její oživení bylo celkem rychlé a pevné, když přišel 35% růst v roce 1995. Od té doby dokázala udržet vysokou míru růstu a neztratila sílu ani v minulém desetiletí. Ekonomika Rwandy rostla průměrně o 6,6 % mezi lety 1994 a 2010, což je výrazně nad subsaharským průměrem.

V roce 2001 žili obyvatelé Rwandy průměrně za 50 centů na den, dnes je to 1,50 dolaru. Nedávno získané indikátory chudoby (získané z Third Household Living Conditions Survey) jsou také optimistické. Za posledních pět let chudoba dramaticky poklesla z 57 % na 45 % obyvatelstva. Pokles v předchozích dvou letech byl pouhá 2 %. A co více, extrémní chudoba zažila bezprecedentní propad z 37 % na 24 %. Zlepšení nastala i mimo ukazatele chudoby, např. u mateřské a kojenecké úmrtnosti.

Podle britského rozvojového ekonoma Paula Colliera byly výsledky průzkumu „hluboce působivé“. Collier také přiznává, že Rwanda byla schopna dosáhnout tří klíčových cílů: rapidní růst, ostrý pokles chudoby a pokles nerovnosti.

Naštěstí Rwanda není v Africe výjimka. IMF odhaduje, že HDP v Subsaharské Africe poroste o 5,4 % a 5,3 % v letech 2012 a 2013. Oproti tomu vyspělé ekonomiky pravděpodobně v následujících několika letech neporostou o více než 2 %.

Navíc chudoba na černém kontinentu celkově klesá rychleji, než se obecně věří. To ukazují ekonomové Maxim Pinkovskiy a Xavier Sala i Martín ve svém paperu z roku 2010 „African Poverty Is Falling … Much Faster than You Think“. Poslední odhady Světové banky ukazují, že poprvé v nedávné historii klesl absolutní počet chudých v Subsaharské Africe, navzdory značnému populačnímu růstu v tomto regionu.

Ekonomický růst ve Rwandě byl primárně veden liberalizací zemědělského sektoru – především pěstování čaje a kávy, které představují hlavní export. Tyto reformy dovolily výrobcům benefitovat z exportního boomu, což zvýšilo příjmy a efektivitu skrz kapitálové investice. Dynamická turistická a průmyslová odvětví – těžební a stavební průmysl – také přispěla k nedávnému ekonomickému úspěchu.

Nicméně ekonomika této země je stále nestabilní a zranitelná. Rwanda by se musela pohnout směrem k výrobě produktů s vysokou přidanou hodnotou, aby rostla rychleji, jelikož potenciální nárůst produktivity a exportu v tradičních sektorech má svoje limity.

Podnikatelská činnost, která je obvykle hlavním motorem ekonomického růstu, a inovace by měly vést tuto přeměnu. V případě Rwandy se objevila značná dynamika rodinných podniků, které se věnují nezemědělským aktivitám a jsou obvykle umístěny ve venkovských oblastech. Ačkoliv zaměstnávají pouze 10 % pracovní síly, více než 30 % rodin spoléhalo v roce 2006 na příjmy z těchto podniků.

Ačkoliv se jedná o aktivity s nízkou produktivitou (jako např. vlasový styling nebo výroba jednoduchých předmětů), hrají tyto podniky důležitou společenskou roli vzhledem k vysoké úrovni negramotnosti a chudoby. Mimo to jsou platy v těchto rodinných podnicích vyšší než ty v zemědělství, což vysvětluje, proč lákají nové pracovníky z primárního sektoru. V tomto ohledu je důležitý vývoj finančního trhu a bankovního systému, jelikož tyto iniciativy vyžadují přístup k půjčkám.

Na druhou stranu integrace regionálního obchodu usnadnila nárůst importů z Evropy do sousedních zemí, které benefitují z nižších cen a zvýšeného exportu. Přesto špatné silnice a neexistující železnice vnitrozemské Rwandy představují vysoké náklady na dopravu. To se zlepšuje: zatímco v roce 2006 bylo 11 % silnic považováno za kvalitní, v roce 2009 to bylo již 52 %.

Relativní obchodní dynamismus této země by nebyl možný bez zlepšení regulatorního a institucionálního rámce. V poslední zprávě Doing Business (2012) se Rwanda umístila na 45. místě v regulaci podnikání; před pouhými čtyřmi roky skončila na 148. místě. (Pro srovnání, Česká republika je pro rok 2012 na 64. místě… – pozn. překl.) Země se také umístila na třetí pozici mezi africkými státy v žebříčku ekonomické svobody Heritage Foundation. Zatímco její celkové skóre bylo v roce 1997 40 bodů, letos to bylo 64,9 bodu se znatelnými zlepšeními v podnikatelské a obchodní svobodě. (Čím blíže ke 100, tím větší ekonomická svoboda.) Není divu, že Rwanda je považována za zemi s nejvíce vylepšeným ekonomickým prostředím. Důvodem je široká liberalizace, kde nejdůležitější oblasti představují vlastnický registr, ochrana investorů, otevřenost obchodu mezi africkými zeměmi a přístup k úvěrům.

Obchod s kávou: Volný trh je dobrý pro chudé

Přínos ekonomické liberalizace může být nejlépe ilustrován na rwandském sektoru produkce kávy, na kterém je závislých více než půl milionu rodin. (Vycházíme z paperu Karol Boudreaux State Power, Enetrepreneurship and Coffee: The Rwandan Experience.)

Před pouhými dvěma desetiletími byl tento sektor přísně regulován a ovládán vládou; byl jejím hlavním zdrojem příjmů. Farmáři museli pěstovat kávu alespoň na čtvrtině svého pozemku, kterou poté vládní agentura vykupovala pod tržní cenou. Poté vláda prodávala kávu na trhu za vyšší cenu a nechala si rozdíl. Navrch této implicitní daně museli farmáři platit exportní daň.

Toto nespravedlivé intervencionistické schéma podporovalo prohnilou vládou a obohacovalo její kamarádíčky. Farmáři byli legálně vykořisťováni. Nicméně z důvodu této inherentní neudržitelnosti a destruktivních efektů genocidy nakonec toto schéma padlo.

Vláda Paula Kagameho liberalizovala trh s kávou až na konci 90. let minulého století. Reforma odstranila právní požadavky a umožnila farmářům volně obchodovat s kupujícími z celého světa. To samozřejmě zvýšilo motivaci investovat a inovovat. Rwandský lid se – částečně za pomoci Západu – soustředil na zvyšování kvality namísto kvantity a zvyšoval tak efektivitu a produktivitu. To podpořilo vztahy mezi farmáři a obchodníky, což vedlo k jejich motivaci zlepšovat se.

Díky těmto zlepšením začaly ceny divoce růst. Následkem toho se příjmy zhruba 50 000 rodin pěstujících kávu zdvojnásobily. Poprvé si tak rodiny mohly dovolit platit školní poplatky pro své děti, platit účty za lékaře, kupovat si nové oblečení, opravovat své domovy nebo investovat do svých drobných podniků.

Jak zdůrazňuje Karol Boudreaux, liberalizace nejen že zlepšila ekonomické příležitosti a potenciál lidí, ale také zlepšila společenskou spolupráci a kohezi mezi Tutsii a Hutui, kteří to po nedávné genocidě zoufale potřebovali.

Prokletí zahraniční pomoci

Země má stále závažné problémy, z nichž některé jsou pro nízko příjmové ekonomiky běžné. Mezi ně především patří vysoká úroveň malárie a AIDS, nedostatek přístupu k pitné vodě a elektřině a silná závislost na zemědělství, sektoru, ve kterém pracuje 70 % pracovní síly.

Navíc ekonomika Rwandy trpí zranitelností, která může překážet jejímu růstu. Zaprvé, země je excesivně závislá na zahraniční pomoci, která pokrývá 40 % rozpočtu vlády a představuje mezi 18ti a 20ti procenty HDP. Zadruhé, málo diversifikovaná ekonomika soustředící se primárně na kávu, čaj a další zemědělské produkty činí Rwandu více náchylnou ke konkrétním šokům. Zatřetí, chronické rozpočtové a obchodní deficity (symptomy jiných problémů) vytvořily vysoké úrovně vládního a externího dluhu, který bude muset být splacen.

Ačkoliv na první pohled se mohou tyto záležitosti jevit na sobě nezávislé, pravdou je, že mezi sebou mají spojitost. Například dluhový problém může být částečně způsoben narůstající úrovní rozvojové pomoci. Skutečnost, že téměř tři čtvrtiny celkového rwandského dluhu patří Světové bance, ilustruje tento bod.

Jak tvrdí afričtí ekonomové Rambusa Moyo a George Ayittey, kteří potvrzují názory skvělého rozvojového ekonoma Petera Bauera, a jak věří i prezident Kagame, zahraniční pomoc může ve skutečnosti škodit zemím a komunitám, kterým má pomáhat. Zaprvé, poskytnuté zdroje jsou často použity neproduktivním, nebo dokonce destruktivním způsobem s perverzními společenskými následky. Zadruhé, i když peníze dostanou chudí, vytváří zhoubnou závislost podobnou té, kterou vytváří sociální dávky ve státech blahobytu. Chudé země potřebují produktivní investice a podnikatelskou činnost, ne milodary.

Nicméně žádná země se nerozvinula přes noc. Ekonomický vývoj je dlouhodobý proces trvalého růstu, který vyžaduje dávku trpělivosti a schopnost překonat četné překážky na cestě, jako například přírodní katastrofy a politickou nestabilitu.

Vize Rwanda 2020

S tímto na paměti spustila nedávno rwandská vláda iniciativu nazvanou Vize Rwanda 2020. Soustředí se na dlouhodobé rozvojové cíle, jakým je např. transformace současné zemědělské ekonomiky na pevnější a diversifikovanější ekonomiku, méně závislou na zahraniční pomoci. Zdá se, že vláda chápe, že řešení chudoby musí přijít přes volný trh a ne aktivitu vlády.

Vláda se tedy, jak je nastíněno v této vizi, nebude zapojovat do poskytování zboží a služeb, které mohou být efektivněji nabídnuty privátním sektorem. Státní aktiva budou privatizována, aby pomohla snížit ceny zboží a služeb, rozšířit nabídku spotřebitelům a přilákala zahraniční investory. K tomu bude také podporován volný pohyb osob a zboží.

Navzdory problémům již přinášejí pro-tržní politiky své ovoce. Vedle pevného růstu a poklesu chudoby S&P předpovídala pozitivní vývoj i do budoucna.

Aby byl úspěch Rwandy dlouhodobě udržitelný, musí země zvyšovat svoji ekonomickou svobodu a odstraňovat překážky produktivních činností. Dále by měly západní země odstranit obchodní bariéry, které poškozují africké producenty.

Pokud bude rwandská vláda i nadále omezená, soukromý sektor bude vzkvétat a rwandský lid bude mít prospěch z globálního trhu.

Foto: http://www.globalpost.com

Zdroj: http://www.mises.cz/clanky/rwandsky-ekonomicky-uspech-jak-volny-trh-pomaha-chudym-africanum-724.aspx

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply