Progresivní zdanění – cesta k prosperitě?

progr_zdaneniV současné době se v souvislosti  s prázdnými státními pokladnami a potřebou jejich opětovného naplnění znovu objevuje myšlenka zavedení progresivního zdanění příjmů v České republice. Mezní sazba pro zaměstnance s příjmem nad sto tisíc korun měsíčně má být zdaněna až 38 procenty. Nyní je v Česku daň z příjmu pro všechny příjmové skupiny 15 procent z tzv. superhrubé mzdy, což odpovídá zhruba 23 procentům reálného zdanění.

Zastánci progresivního zdanění argumentují potřebou posílení sociální spravedlnosti, obzvlášť nyní v době ekonomického útlumu. Ale jak je to s tou spravedlností? Placením daní si od státu kupujeme veřejné statky, ale progresivní sazba enormně zvyšuje částku, kterou zaplatíme. Daňový poplatník odvádějící vyšší procento svého příjmu ale neobdrží srovnatelně vyšší přístup k veřejným statkům.

Tímto opatřením chtějí zastánci snížit zadlužení země a posílit daňovou spravedlnost, kterou si představují tak, že bohatší platí vyšší daně než ti chudší. Ovšem taková spravedlnost funguje již nyní při takzvané rovné dani. Rovná je pouze daňová sazba, nikoliv objem vybraných peněz. I v současnosti tak bohatší zaplatí na daních víc než chudší.

Zastánci tohoto modelu se dále odvolávají na to, že je běžný ve všech zemích západní Evropy. V těchto zemích je běžná ještě spousta dalších věcí, o kterých si v našem prostředí a podmínkách můžeme nechat jen zdát.  Dále argumentují, že všechny země, které mají progresivní daň zavedenou, jsou vyspělejší než my. Tento systém využívají i země jako Írán, Zimbabwe nebo Kongo a ty určitě nejsou a neměly by být našimi vzory. Naopak země s rovnou daní, pobaltské země jako Estonsko, Lotyšsko, Litva nebo například Island si v nedávno době prošli enormním růstem HDP, někdy i dvouciferným. Současné ekonomické problémy těchto zemí s daňovou politikou vůbec nijak nesouvisí, spíše naopak. Z ekonomických analýz vyplývá, že zemí s rovnou daní v Evropě postupně přibývá, což je důsledek daňové konkurence. Představitelé „progresivního proudu“ si mohou vzít příklad ze Slovinska. Tam už několik let funguje model daně o čtyřech pásmech, ovšem mezní sazba se pohybuje na úrovni 8,9% hrubé mzdy.

Příliš progresivní systém znamená trest za snahu, aktivitu, podnikání a vzdělání. Navíc opravdu bohatých se nedotkne, ti se na podobné opatření kvalitně připraví. Zapůsobí efekt tzv. Lafferovy křivky a daňové optimalizace se začne vyplácet stále více a více lidem. V souvislosti s tím hrozí jak odliv mozků z České republiky, tak samozřejmě zvýšení daňových úniků. „Novodobí Jánošíci“   si také zahrávají  s nápadem zvýšit daň z přijmu právnických osob. Zvýšení korporátních daní o dva procentní body ze současné sazby podnikatelům v době křehkého globálního oživování na klidném spánku nepřidá.

Logickým důsledkem tohoto zvýšení bude oslabení hospodářského růstu a zvýšení nezaměstnanosti. Růst HDP ovlivní i to, že zatímco vysocepříjmové skupiny mají tendenci investovat do kapitálových investic, nízkopříjmové pouze do spotřeby.

Zavedením progresivní daně a zvýšením stropů odvodů na sociální a zdravotní pojištění tak přijdeme jako země o jednu z významných konkurenčních výhod v rámci Evropské unie. Domnívám se, že spíš než úspěch a snaha by se měla danit spotřeba. Řešením je snížení daně z příjmů na nejnižší nutnou hodnotu, naopak zvýšit daně spotřební a to především daň z alkoholu a cigaret.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply