Vítězslav Klement: Zvýšení minimální mzdy může stát ročně přijít na více než 800 milionů korun.

Nově jmenovaná „úřednická“ vláda České republiky, jejíž členové nemají jistě žádné další politické ambice, se jala ještě před získáním důvěry od Poslanecké sněmovny prvního alibistického a populistického kroku – zvýšení minimální mzdy. Na kolik však toto zvýšení vyjde veřejné rozpočty v naší zemi?

Minimální mzda, jejíž původ se datuje ke konci 19. století, kdy byla na trhu práce i v celé společnosti naprosto odlišná atmosféra, nemá v dnešní době sociálního státu žádné opodstatnění. I kdyby měl totiž zaměstnavatel možnost dát svým zaměstnancům jakoukoliv mzdu (a že toto rozhodnutí o její výši by mělo být výsadně na něm) a rozhodl se svým zaměstnancům vyplácet mzdu vskutku minimální, paralelně existující sociální síť by se o tyto zaměstnance postarala. Prakticky by se jim tak nevyplatilo za tak nízkou mzdu pracovat. Mimochodem, některé studie uvádějí, že se v dnešní České republice nevyplatí právě díky nastavené sociální síti pracovat do měsíční výše mzdy 12 000 korun.

Dalším aspektem minimální mzdy je potom určení její výše, respektive z toho vycházející vztah výše minimální mzdy a z toho plynoucí nezaměstnanosti. Není v oblasti ekonomie moc oblastí, ve které se snad prakticky všichni ekonomové shodnou – zvyšování minimální mzdy vede nezadržitelně také ke zvyšování nezaměstnanosti.

Důkazem může být mimo jiné analýza Českého statistického úřadu, která uvádí: „Výzkumy vlivu výše minimální mzdy na zaměstnanost ukázaly, že růst minimální mzdy vede k růstu nabídky práce, a to jak pracovníků s nízkou kvalifikací, tak i těch lidí, kteří by chtěli znovu vstoupit do pracovního poměru v důsledku zvýšené mzdy. V některých zemích, kde minimální mzdy jsou jak vysoké, tak i závazné, byl evidován vzestup nezaměstnanosti mezi mladistvými a dále též u pracovníků s nízkou kvalifikací.“

Pokud tedy budeme uvažovat, že do nynějška nastavená minimální mzda ve výši 8000 Kč je rovnovážná minimální mzda na trhu práce, potom její administrativní zvýšení vyvolá nerovnováhu ve smyslu přebytku nabídky práce nad její poptávkou, a tedy k růstu nezaměstnanosti. Existuje tak empirický i racionální předpoklad, že vyšší minimální mzda povede k vyšší nezaměstnanosti. To je záležitost poměrně známá, nezaznamenal jsem však doposud odpověď na otázku, na kolik zvýšená minimální mzda český stát v kontextu zvýšené nezaměstnanosti vyjde.

Nejprve malý exkurz do teorie nezaměstnanosti – stát totiž změnou statusu člověka ze zaměstnaného na nezaměstnaného přichází o příjmy třemi způsoby.

Tím prvním je samozřejmě výpadek příjmu na mzdových odvodech. Člověk s minimální mzdou sice reálně ve většině případů daň z příjmu neplatí, odvádí ovšem příspěvky na sociální a zdravotní pojištění. Druhý výpadek, v tomto případě výdaj, vzniká výplatou podpory v nezaměstnanosti a dalších sociálních dávek. Studie uvádějí, že nezaměstnaný člověk vyjde český stát ročně v průměru na 109 000 korun. Třetí výpadek je potom jako sekundární efekt způsoben nižší spotřební aktivitou těchto nezaměstnaných osob, a tedy nižšího inkasa státu v oblasti spotřebních a nepřímých daní.

Studie Vermontské univerzity z roku 2001 říká, že zvýšení minimální mzdy o 10 % vyvolá zvýšení nezaměstnanosti o 1 %. Materiály českého Ministerstva práce a sociálních věcí potom uvádí, že v dnešní době pobírá v České republice minimální mzdu zhruba 120 000 lidí. Při jejím zvýšení o 500 korun by podle zmiňovaného modelu mělo přijít o práci asi 7500 zaměstnanců. A při výše zmíněném předpokladu, že průměrný nezaměstnaný stojí český stát 109 000 korun, dostáváme se k výsledné částce 817 milionů korun jako nákladu zvýšení minimální mzdy.

Vláda Miloše Zemana, vlastně jeho kamarádů v čele s Jiřím Rusnokem, tak prakticky bez důvěry Sněmovny a mandátu voličů jednak zatěžuje v době ekonomické krize a recese české ekonomiky veřejné rozpočty o dalších 800 milionů korun, jednak v této hospodářsky složité době hází klacky pod nohy zaměstnavatelům v této zemi.

Cílem nejen této vlády by naopak měla být podpora malých a středních podniků a zaměstnavatelů jako páteřního sektoru české ekonomiky, a kromě dalších nástrojů může začít například definitivním zrušením minimální mzdy. Ta dnes představuje naprosto neopodstatněnou regulaci soukromého sektoru a nesmyslný relikt, který do naší doby už dávno nepatří. Byl by to ze Strakovy akademie jasný signál soukromému sektoru, že se vláda nehodlá plést do jeho výsostných záležitostí a že to s podporou české ekonomiky myslí vážně.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply