3 důvody, proč nemá Rusnokova vláda právo na důvěru

Již tuto středu se bude vláda Jiřího Rusnoka ucházet v Poslanecké sněmovně o důvěru. Na základě svého programového prohlášení, a zejména té části o hospodářské politice, je patrné, že tato vláda získat důvěru nemůže a nesmí. Toto jsou 3 návrhy z programového prohlášení vlády, jejíchž realizací by zásadně utrpěly česká ekonomika a zájmy České republiky:

- „V rámci aktuálních jednání o stabilizaci hospodářské a měnové unie, která je i prvořadým zájmem České republiky, podpoří vláda kroky směřující k hlubší koordinaci hospodářské a fiskální politiky.

Hospodářská politika, a fiskální politika jako její součást, je nezpochybnitelnou výsadou jednotlivých států a jen při provádění hospodářské politiky na úrovni jednotlivých států může být tato politika jakžtakž účinná. Je naprostý omyl se domnívat, že centrální hospodářská politika na úrovni Evropy může být efektivnější, výkonnější nebo prospěšnější, než současný model. Hlubší integrace jde jednak proti tolik „Evropou“ proklamovanému principu subsidiarity, jednak dává další a další moc nikým nevoleným zástupcům nadnárodních celků, zavdává další redistribuci a vzniku dalším neefektivitám. Hlubokým omylem je také představa, že koordinace fiskální politiky vyřeší současnou hospodářskou situaci Evropy. Další jednorázové a neefektivní přerozdělování veřejných peněz na úrovni států nevyřeší současné problémy, které jsou strukturálního charakteru.  Na závěr je nutné říct, že takového zásadní rozhodnutí by měla udělat z voleb vzešlá vláda s mandátem svých voličů, nikoliv vláda jednoho prezidenta.

- „Česká republika se aktivně zúčastní mezinárodní spolupráce při potlačování tzv. daňových rájů a bude pokračovat v uzavírání dohod o výměně informací v daňových záležitostech.

Konkurence je prospěšná ve všech oblastech, oblast daňových politik nevyjímaje. Podílením se na likvidaci daňových rájů se Česká republika postaví na stranu populistických států v čele s Francií, které svou neefektivní daňovou politiku a výpadek na straně příjmů veřejných financí hodlají řešit nikoliv cestou jejího zefektivnění a například snížením veřejných výdajů, ale nadiktováním své daňové politiky ostatním státům tak, aby pro daňové subjekty nedávala daňová optimalizace smysl. Daňová konkurence nejen že je výsadním právem jednotlivých států, ale pro méně vyspělé státy, které nemohou případným investorům nabídnout například rozvinutou infrastrukturu nebo vzdělanou pracovní sílu, je jediným nástrojem, jak do svých zemí přivést potenciální investory.

- „Vláda předloží novelu zákona o spotřebních daních, týkající se zavedení registru tzv. mazacích olejů a úpravy zajištění daně s cílem minimalizovat daňové úniky.

Když poslední úřednická vláda Jan Fischera zvýšila spotřební daň z pohonných hmot, očekávala od toho zvýšení objemu výběru této daně. Tento výsledek ale zřejmě očekával jen „odborník“ Jan Fischer, realita se samozřejmě ukázala být jasně opačnou. Výsledkem zvýšení spotřební daně nebyl zvýšený výběr, ale naopak výběr daleko nižší, než jaký byl před zvýšením sazby. Daňový kouzelník Fischer se nyní ujal role ministra financí, a tak by nebylo od věci zeptat se ho, co míní „úpravami zajištění daně s cílem minimalizovat daňové úniky“, než se na naší zemi dopustí dalšího ekonomického zločinu.

Prezidentem jmenovaná vláda přátel Miloše Zemana ve svém programovém prohlášení jasně ukazuje, že v oblasti hospodářské politiky v ní žádný odborník nesedí. Od ministra financí Jana Fischera by to asi očekával málokdo, v případě premiéra Jiřího Rusnoka je to  zarážející o něco více, pokud ten pouze neplní „notičky“ svého prezidenta. Jeho vláda se také zavazuje, že „bude podporovat kroky ke kontinuálnímu zvyšování finanční gramotnosti obyvatel“. To je určitě dobrá myšlenka, nicméně obyvatelům této země by vláda výrazněji prospěla, kdyby se zvyšováním finanční gramotnosti začala u sebe.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply