Státní pracovní místa ekonomiku nezachrání

Vláda sociálních demokratů, hnutí ANO a lidovců nedávno oslavila 100 dní svého vládnutí a již se z úst některých ministrů začínají linout samospásné návrhy podpory českého hospodářství, které ale mají tendenci křehce se vzpamatovávající českou ekonomiku spíše utlumit.

Jedním z nich je jeden ze socialistických evergreenů, tedy tvorba nových pracovních míst ze strany státu. Po původní myšlence rozdělování dotací na tvorbu pracovních míst pro chudší kraje ve výši až půl bilionu korun představila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová další plán – vytváření pracovních míst ve státem vlastněných společnostech. Může tento návrh snížit nezaměstnanost v České republice, případně pomoci českému hospodářství?

Na první otázku je možné odpovědět kladně, přesun nezaměstnaných z výplatní pásky Úřadu práce na výplatní pásky státních podniků statisticky sníží nezaměstnanost a bohulibý účel bude splněn. Ovšem jak známo, cesta do pekel je dlážděna právě dobrými úmysly. Noví „státní“ zaměstnanci totiž státnímu rozpočtu neuleví, ba právě naopak. Ministryně Marksová proklamuje, že každé nové pracovní místo ve státních firmách bude „odměněno“ jednorázovou dotací ve výši až 288 tisíc korun, ovšem opět z peněz daňových poplatníků. Aby měl tento projekt viditelné výsledky, považujme za cíl snížení nezaměstnanosti o jeden procentní bod, tedy o 5 tisíc nezaměstnaných. Na samotné dotaci by tak muselo MPSV vyplatit zhruba 1,5 miliardy korun. Nezaměstnaný se tak stane zaměstnancem státního podniku, například Lesů České republiky, kde v roce 2012 činil průměrný plat 29 000 korun. (Výroční zpráva za rok 2013 není zatím veřejně k dispozici). Vztáhneme-li průměrný plat v Lesích České republiky na všechny státní podniky, potom by zaměstnání 5 tisíců lidí v těchto firmách se státní účastí stálo jen do konce příštího roku další zhruba 2 miliardy z finančních prostředků těchto firem.

Dalším aspektem takového kroku by bylo rapidní snížení efektivity a produktivity těchto podnikatelských subjektů a takto razantní navýšení mzdových nákladů by představitele těchto firem museli řešit buď zvýšením cen svých výstupů, útlumu v dalších například investičních aktivitách a v nejhorším případě žádostí o státní dotaci na svůj provoz. V důsledku se tak jedná pouze o začarovaný kruh, kdy se veřejné peníze přehazují z hromady na hromadu s krátkodobým optickým pozitivním efektem. Opravdu nebudou zmíněných 3,5 miliardy chybět jinde?

Současná česká vláda se zřejmě inspirovala pořadatelskou zemí právě probíhajícího hokejového mistrovství světa. Obdobnou praxi totiž dlouhodobě využívá běloruský režim prezidenta Lukašenka. Například čerství absolventi musí povinně nastoupit po dobu dvou let do „služby“, tedy buď do státního podniku, školy, úřadu nebo jiné státem živené instituce. A skutečně – nezaměstnanost v Bělorusku se dlouhodobě pohybuje kolem 0,5 %! Nikdo si ale asi nemyslí, že by Bělorusko bylo hospodářským rájem či zemí hodnou následování.

V boji proti zaměstnanosti ovšem stát pomoci může – nicméně ne vytvářením pracovních míst, ale vytvářením podmínek k jejich vzniku. Zde můžeme zmínit například snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění, které patří v rámci Evropy k těm nejvyšším, snížení daně z příjmu či další usnadnění pro aktivity a snažení živnostníků, firem i samotných zaměstnanců. Nezaměstnanost v České republice je rozhodně jedním ze závažných problémů, na přerozdělování dotací ovšem ještě žádná společnost nikdy nezbohatla.

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply