Když se před pár lety rozšířil internet i do těch nejvíce zapadlých obcí, rozšířila se i možnost využívat internet k věcem, které se dříve zdály nemožné.

Nejspíše to bylo dáno i počtem mladých nezletilých uživatelů, že největší rozmach zažila konverzace po internetu. Byl to absolutní boom. Něco nemožného. Lidé a mladiství nebyli odkázáni pouze na své mobilní telefony a posílání sms zpráv, mohli si pohodlně sednout k počítači a zapnout aplikaci jako ICQ, která jim umožňovala chatovat se svými přáteli a známými celé večery. Tento vynález navždy změnil svět. Lidé byli stále o krok napřed. Stále byli a vlastě stále jsou ve styku. K programům jako ICQ se přidal i program SKYPE, který umožňoval volání po internetu, samozřejmě zdarma. Na úkor těchto aplikací začali lidé postupem času ztrácet zájem například o psaní e-mailů.

Členové Senátu se touží zviditelnit. Možná je i tohle důvod k podání žaloby na Václava Klause – velezrádcem! V Senátu nejsou ale pouze členové, kteří usilují o to, aby Klaus byl potrestán. Marně bychom nehledali, kdybychom pátrali po někom s opačným názorem. Levicové strany, jako ČSSD a KSČM, s potrestáním Klause souhlasí, ale opět nemohu říci, že všichni do jednoho.

Mimochodem v případě KSČM je poměrně výsměšné mluvit o jakékoliv slušnosti či beztrestnosti. Členové ODS ale mají většinou zcela opačný názor. Premiér Nečas tvrdí, že tento čin je pouze záležitostí pomsty a osobní nesnášenlivosti. Podobný názor sdílí i ministr zahraničí, Karel Schwarzenberg.

Winston Churchill si řekl, že uvěří jen těm statistikám, které si sám zfalšuje, a Řekové si řekli, že se profalšují do Unie. V Bělorusku nezaměstnanost dlouhodobě dosahuje 0,6% ! Umí Bělorusové kouzlit s čísly jako s politickými vězni, nebo jsme za nezájmu veřejnosti svědky běloruského ekonomického zázraku?

Zavřete oči a představte si zemi blahobytu. Tamní lidé neznají stres ze ztráty zaměstnání, všichni vesele pracují, ušetří se za politiky zaměstnanosti. Ne, není to ani Singapur, Hong Kong nebo Lucembursko, taková situace může nastat buď v mraveništi Ferdy Mravence, nebo v Bělorusku!

Zdejší vládní orgány, stejně jako Mezinárodní měnový fond, který od nich informace zřejmě pouze přebírá, uvádějí, že nezaměstnanost v Bělorusku byla na úrovni 1 % v roce 2007 s tím, že v dalších letech měla klesat a do roku 2015 se má pohybovat na hodnotě 0,6 %.

Winston Churchill si řekl, že uvěří jen těm statistikám, které si sám zfalšuje, a Řekové si řekli, že se profalšují do Unie. V Bělorusku nezaměstnanost dlouhodobě dosahuje 0,6% ! Umí Bělorusové kouzlit s čísly jako s politickými vězni, nebo jsme za nezájmu veřejnosti svědky běloruského ekonomického zázraku?

Zavřete oči a představte si zemi blahobytu. Tamní lidé neznají stres ze ztráty zaměstnání, všichni vesele pracují, ušetří se za politiky zaměstnanosti. Ne, není to ani Singapur, Hong Kong nebo Lucembursko, taková situace může nastat buď v mraveništi Ferdy Mravence, nebo v Bělorusku!

Zdejší vládní orgány, stejně jako Mezinárodní měnový fond, který od nich informace zřejmě pouze přebírá, uvádějí, že nezaměstnanost v Bělorusku byla na úrovni 1 % v roce 2007 s tím, že v dalších letech měla klesat a do roku 2015 se má pohybovat na hodnotě 0,6 %.

V České republice se vydává spousta odborných časopisů a poměrně inteligentních novin, ale i přesto jsou u nás nejčtenější a mezi lidmi nejpopulárnější noviny Blesk.

Člověk z vyšší intelektuální vrstvy dokáže jen stěží pochopit, co je na plátku jako Blesk tak přitažlivého a pro spoustu občanů tak zajímavého, že jsou schopni za to utratit takové množství peněz. Možná to je špína, která vyčnívá hned z titulní strany, nebo to je nahý zadek Ornelly Štikové, která je v typu těchto novin poměrně známá. Nebo to jsou drby a pomluvy, které vyzívají lidi ke koupi těchto novin a jeho následného podrobného zkoumání?

O víkendu jsme si zvolili prezidenta. Zvolili jsme si hlavu státu, která nás má reprezentovat ve světě, hlavu státu, která má být obrazem lidu České republiky.

V přímé volbě prezidenta nastává okamžik, kdy se republika či kterákoliv jiná země, dělí na dva tábory. A tyto tábory proti sobě, řečeno s nadsázkou, válčí. Snaží se provádět negativní kampaň ke svému prospěchu a zdiskreditovat rivala.

„Metylalkohol zabil už pět lidí, na dvě desítky jich leží v nemocnicích,“ mohli jsme se během dneška dočíst na titulní stránce iDNES.cz. Při rozkliknutí tohoto a jemu podobných odkazů se kromě nestranných informací o lidských neštěstích, která falšovaný alkohol způsobil, dozvídáme také obvyklé „co je třeba udělat“, tedy přesněji řečeno co by měl stát udělat nebo zakázat. Opět se totiž ukázala chamtivost a bezohlednost špekulantů s alkoholem, kteří se nebojí pro mrzký zisk prodávat závadný alkohol, a tím způsobit vážné zdravotní problémy spotřebitelům.

Podívejme se ale na situaci trochu objektivněji. Jaká jsou nyní pravidla výroby a prodeje alkoholu? Stejně jako jakékoliv jiné nápoje nebo jídlo, alkohol podléhá drastické státní regulaci. Nikde jinde pravděpodobně nenajdeme tak silnou státní regulaci jako v potravinářství a zdravotnictví.

Antonymum slova slavit? Truchlit. V případě desátého výročí útoků na World Trade Center v New Yorku je na místě truchlit dvojnásob. A mnohem víc.

Po útocích Spojené státy vstoupily do války proti terorismu a začaly s „rekonstrukcí“ Afghánistánu a Iráku. Obecně se zvýšila bezpečnostní opatření, od základních úkonů na letištích až po masové sledování činnosti občanů ze strany vlády. Všechny tyto kroky selhaly. Některé „jen“ nejsou nejlepším řešením, jiné jsou dokonce kontraproduktivní. Proč?

V podstatě všichni nezávislí pozorovatelé, kteří sami sebe považují za ekonomy a nikoliv politiky a kteří se kdy zasedání špiček EU v Bruselu účastnili, se shodují: Evropskému politikovi hloubka stávající krize stále nedochází. A podstata krize mu uniká tuplem.

Evropský politik – včetně toho českého – naprosto nechápe, že finanční trh se ve svém průměru chová v zásadě racionálně a předvídatelně. Jistě, finanční trh je tvořen všemi myslitelnými vejlupky od báby Novákové, která se jednou spustila v kupónové privatizaci a od té doby je hrdou majitelkou jedné celé akcie Místního Sila s.r.o., až po nafrněného portfoliomanažera globálního „hedge fondu“ sídlícího ve skleněné kukani na špici mrakodrapu. Ale když se ti dva zprůměrují, vyjde nám z toho už celkem obstojně fungující finanční trh.

Lidská společenství dokázala mnohokrát zvrátit vývoj a uspět po období jedovatých konfliktů a bezhlavého násilí. Rwanda je toho příkladem. Od brutální genocidy v roce 1994, kdy bylo zabito zhruba 20 procent rwandské populace, se politická a společenská situace stabilizovala a umožnila tak společně s protržními reformami udržitelnou ekonomickou expanzi v relativně mírumilovném prostředí.

Rwanda je malá vnitrozemská země Střední Afriky s populací okolo 11 milionů. Její dvě hlavní etnické skupiny – menšinoví Tutsi a většinoví Hutu – spolu soupeřili již předtím, než Belgičané převzali kontrolu nad touto zemí po první světové válce. (Rwanda získala nezávislost na Belgii v roce 1962.) Stálé společenské a etnické tření skončilo genocidou, která sebrala život 800 000 lidem, povětšinou Tutsiům.